Druhá světová válka skončila prohrou Německa, Češi a Slováci tedy slavili svobodu, zatímco jejich němečtí krajané byli najednou ve velmi svízelné situaci. Lidé v Československu totiž byli přesvědčeni, že soužití v jednom státě už není nadále možné.
Odsun Němců připravila v Londýně už během války československá exilová vláda. „Edvard Beneš počítal nejdřív s tím, že po válce budou vysídleni ti lidé z naší německé menšiny, kteří se provinili,“ popisuje dokumentarista Adam Drda. „Pak se situace z různých důvodů ale vystupňovala. Mimo jiné i kvůli represím na českém obyvatelstvu v Protektorátu po atentátu na Heydricha. A nakonec vznikl plán na kompletní vyhnání Němců.“
Erice Brinkmannové bylo 5 let, když viděla odcházet své prarodiče. Vzpomíná, že dědeček to hospodářství miloval a před svým odchodem každou krávu pohladil a rozloučil se s ní. Opuštěná zvířata, za kterými pak nikdo nechodil a nikdo se o ně nestaral, naříkala. Tento zvuk a obraz vylidněné vesnice se navždy zapsaly do paměti především Eričině starší sestře.
K narovnání vztahů s vyhnanými českými a moravskými Němci podle Adama Drdy po roce 1989 nedošlo. „Česká republika nebyla schopna se s těmi lidmi usmířit a podat jim ruku. A více než 35 let po pádu komunismu už jsou ti, kteří vyhnání prožili, většinou mrtví. Myslím, že se něco promeškalo. A je to strašná škoda.“
O smutném osudu pohraničí mluví novinářka Lucie Korcová a dokumentarista Adam Drda v novém díle Hlasů paměti. Celý pořad najdete v audiozáznamu.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.
