Tehdy sedmnáctiletý Jan Perl patřil do skupiny přibližně 700 příslušníků Legie Čechů a Slováků, kteří se vzdali Rudé armádě u obce Rakowiec nedaleko Tarnopolu na tehdejším území východního Polska.
Jan Perl narozený ve Vídni českým rodičům uprchl do Polska s kamarády po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a přihlásil se do československé zahraniční jednotky, která se formovala v Krakově. Oficiálně vznikla 3. září 1939, kdy po napadení Polska Německem vydal polský prezident Ignacy Mościcki dekret o zřízení České a slovenské legie (Legion Czechów i Słowaków), kterou sami vojáci nazývali Československou legií.
Když Polsko napadl 17. září 1939 od východu Sovětský svaz, oddělila se z legie jednotka, která se obávala sovětského zajetí a mířila do Rumunska. Větší část se vydala vstříc Rudé armádě pod velením Ludvíka Svobody, který věřil, že v SSSR bude možné československou jednotku zachovat. Po setkání se Sověty se ale bratrské přijetí nekonalo.
Sovětští vojáci legionáře odzbrojili a poslali na několikadenní pochod do zajateckého tábora zřízeného na příkaz šéfa sovětské tajné služby NKVD Lavrentije Pavloviče Beriji v bývalé polské vojenské základně v Jarmolincích.
„To už byl skoro říjen, všude bláto, v noci zima,“ popsal Jan Perl podmínky pochodu. „Přespávali jsme u sedláků, kde nás nechali. Jednou jsem spal i na hnojišti a byl jsem rád, že je tam teplo. Jídlo nebylo, jenom to, co jsme si vyžebrali od sedláků.“ Postupně za jídlo vyměňovali vše, co měli, košile, deku.
Z tábora do tábora
Pochodovali na východ, až se dostali do Jarmolinců, kde Sověti shromažďovali zajaté polské vojáky (část z nich zavraždili na jaře 1940 v Katyni, část využívali na dobudování vojenské základny). „Spali jsme na slámě, vařila se jenom polívka. Nemusím podtrhávat, že jsme byli všichni zavšivený. Bylo to hrozný,“ vzpomínal na Jarmolince Jan Perl.
Exilová československá vláda v Londýně žádala Moskvu o jejich okamžité odeslání do Francie, kde by se připojili ke vznikající 1. československé divizi. Sověti odmítli. V sovětsko-německém paktu se totiž zavázali, že nebudou pomáhat „třetí straně“ bojující proti nacistickému Německu.
Na jaře 1940 přesunuli Čechoslováky dále na východ. V paměti měli antibolševický postoj československých legionářů v Rusku na konci první světové války.
Novým místem jejich internace bylo ruské městečko Oranky vzdálené asi 500 kilometrů na východ od Moskvy, kde pro ně sovětské bezpečnostní orgány vyhradily areál zrušeného pravoslavného kláštera. Jeho zdi lemoval ostnatý drát a na Čechoslováky dohlížely sovětské stráže.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
