Jako jeden z autorů a editor jste měl dohled nad zpracováním všech pěti příběhů. Jak jste vybírali konkrétní osudy, které se do knihy dostanou? Co rozhodovalo?
My jsme příběhy vybírali s Michalem Šmídem, on je odborným garantem knížky a je hlavně něčím jako chodící pamětí Paměti národa. Opravdu zná všechny význačnější příběhy celé obsáhlé a místy ne úplně přehledné sbírky líp, než by to dokázala jakákoli umělá inteligence. Alespoň zatím. Chtěli jsme zachytit zkušenost českého válečného odboje zeširoka, tedy ženy, muže, ale i děti, všechny, kteří se na něm podíleli. Odbojáře z měst i z vesnic, z Čech i z Moravy. Vojáky i civilisty. Parašutisty i partyzány. Lidi, kteří se pro odboj sami rozhodli, ale i ty, které osud prostě postavil před hotovou věc.
Byl pro vás některý z pěti příběhů osobně nejsilnější? Ať už kvůli tématu, charakteru postavy nebo kontextu, který odhalil?
To je těžké. Každý z nich je silný, každý v něčem jiném. Nezlomnost těch lidí je obdivuhodná, mnozí si pro ni i hodně vytrpěli. Mě osobně fascinuje příběh skautů, kteří vytvořili něco na způsob odbojové zpravodajské brigády. Tak si i říkali. Sbírali a předávali informace, i informace vojenského charakteru, dělali drobné sabotáže. Skupinu vedli samozřejmě dospělí, ale byli tam i mladí kluci, některým bylo čtrnáct patnáct. Byla v tom romantika, dobrodružství, ale i obrovský risk. A hlavně vzájemná důvěra a soudržnost. Bez nich odboj dělat nejde. Gestapo je navíc nikdy neodhalilo. V odboji pak mnozí pokračovali i proti komunistům, to se už bohužel bez trestů neobešlo.
Každý příběh zpracovává jiný autorský tým – spisovatelé a výtvarníci. Jak jste koordinoval jejich práci, aby jednotlivé části vytvářely ucelenou knihu?
Tmelem knížky budou průvodní texty. Ucelenost zaručí také prvotní záměr, koncept, na základě něhož byly příběhy vybrány. Já jsem si jako editor vždy nějak odůvodnil, proč zrovna ten či onen příběh v knize je, jakou tam má roli a funkci. A autoři to vědí. Jinak ale jejich kreativitě nikdo meze neklade. A když se podíváte, které svébytné a zkušené autorské osobnosti přislíbily účast, pochopíte, že by to ani nebylo radno. Výtvarníky jsme vybírali s přihlédnutím k jejich stylu tak, aby knížka byla pestrá, ale zároveň držela pohromadě.
Myslíte, že komiks může být nástrojem historické paměti srovnatelně silným jako dokumentární film nebo rozhlasová rekonstrukce? Co může nabídnout jiného?
Komiksy můžou mít obrovskou sílu! Od dob Arta Spiegelmanna a jeho slavné knížky o holocaustu Maus víme, jak působivě může vypadat pamětnické vyprávění v komiksu. Vy totiž musíte ve scénáři i kresbě příběh zeštíhlit na jeho úplnou dřeň, a zároveň při té zkratce zachovat autenticitu skutečně prožitého vypravování. A ještě navíc – jde přece o literární dílo – nesmí chybět pointa. Když se všechno povede, je to úžasné.
Komiks vyjde k 80. výročí konce války. Co podle vás tento dobový rámec přináší dnešnímu čtenáři? A proč má smysl právě teď tyto příběhy znovu vyprávět?
Když s pamětníky prožíváte, čím si prošli za války, dojde vám jedna věc: my jejich zážitky nahlížíme víceméně prizmatem dneška, když už válka dávno skončila a nějak dopadla. Takhle zpětně je velmi jednoduché vidět, co tehdy bylo správně, a co špatně. Když už je po všem, je lehké poznat hrdiny a oslavovat je. Oni se ale ke svým činům odhodlávali tehdy, kdy ještě nemohli tušit, jak to celé dopadne. V době, kdy se většinová společnost, a to si přiznejme, diktatuře víceméně přizpůsobila, mnozí dokonce napřímo a zvesela kolaborovali. Pro odbojáře to opravdu nebylo snadné rozhodnutí. Proto jsme zvolili i tento název knížky.
A dnešní doba je znovu složitá. Až se na nás a naše rozhodování podívá někdo s odstupem pár desítek let, bude mu jasné, co je dnes správně, a co špatně, i když my dneska můžeme tápat. Právě proto si myslím, že je potřeba tyto příběhy znovu vyprávět. Aby nám pomohly zorientovat se v současnosti.
