Dezinformace svalující vinu za sovětskou invazi do Československa z roku 1968 na Ukrajince se šíří na sociálních sítích, řetězovými maily, ale i ústy někdejšího šéfa komunistů Vojtěcha Filipa či šéfky strany Trikolóra Zuzany Majerové.
Tato lež se objevuje od ruského vpádu na ukrajinský poloostrov Krym v březnu 2014. Nejprve šlo o narážku na „Ukrajince Brežněva“. Dezinformátoři tímto způsobem realizovali kritiku přirovnávající zábor Krymu k invazi do Československa. Následně už podle analýzy serveru Demagog.cz v řetězovém mailu fabulovali na téma, že Ukrajinci v roce 1968 převažovali i v nejužším vedení Sovětského svazu zvaném politbyro, které o invazi rozhodlo.
Snad nejdále zašel v úvodu zmíněný komunista Filip. „Nikdo nenapíše, že celá idea je postavena na protiruském stanovisku. V sovětském politbyru byl v té době jediný Rus, který hlasoval proti. Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci,“ citoval britský deník Guardian v roce 2018 z vyjádření tehdejšího šéfa českých komunistů.
Filip lhal. Ve skutečnosti bylo v sovětském politbyru v roce 1968 jedenáct osob. Kromě Brežněva to bylo pět Rusů, jeden Bělorus, jeden Lotyš a Ukrajinci Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Poljanskij a Pjotr Šelest. Nehledě na to je však konstrukce odvozující vinu za invazi od národnosti funkcionářů lichá.
Podle stejné logiky by šlo z rozpoutání světové války vinit Rakušany, neboť Hitler byl původem Rakušan, a za normalizaci v Československu by podle původu Gustáva Husáka mohli Slováci. Historik Prokop Tomek připomněl pro ČT24: „V sovětské politice národnost nehrála roli. Členové politbyra se sjednotili s identitou Sovětského svazu, která byla primárně ruská.“ Představu, že by ruské komunistické impérium fungovalo jako federace, odmítl tamtéž i historik Petr Blažek. „Zásadní bylo centrální velení, které mělo podobnou strukturu jako armáda, a základem byla komunistická nomenklatura,“ zdůraznil.
Ukrajinu nelze vinit z rozpoutání invaze do Československa ani proto, že se nejedná o nástupnický stát Sovětského svazu. Tím je Rusko, toto impérium Ukrajinu už od 20. let minulého století okupovalo. Nejsou jím ani země Pobaltí, které Sovětský svaz okupoval od roku 1939. Jak ve vyjádření pro ČT24 zdůraznil historik Petr Blažek, hlavní roli měla Moskva, tedy vedení Komunistické strany Sovětského svazu, které rozhodlo. „A satelitní státy poslušně, a nutno říct, že v některých případech i velmi ochotně, poslaly také vojska.“
Podle dezinformátorů byli Ukrajinci dominantní silou i mezi vojáky invazních vojsk. Ze 145 tisíc vojáků, kteří se zúčastnili invaze do Československa v roce 1968, jich podle historických dokumentů bylo 112 tisíc ze Sovětského svazu. Neexistují však žádné veřejně dostupné zdroje, z nichž by šla vyčíst národnost vojáků. Skutečnost, že některé jednotky byly trvale dislokované na území Ukrajiny, ještě neznamená, že je tvořili pouze vojáci ukrajinské národnosti.
Zjevným cílem této propagandy je zdiskreditovat Ukrajinu a legitimizovat současnou zločinnou ruskou agresi proti ní.
Jedním z desetitisíců vojáků základní služby, které do invaze poslali, byl tehdy jedenadvacetiletý nedostudovaný filolog a milovník západní kultury Sergej Magid. „Desetina z nás si myslela, že v Československu konečně budeme poslouchat Beatles, protože u nás byli zakázaný… Československo je západní stát, takže si tam koupíme americké cigarety. Budou tam holky i chlapi. Seznámíme se a vše bude ‚all right‘. Všichni pochopí, že jsme demokrati, že nemáme rádi Brežněva, který je pitomec. Takových nás bylo deset procent. Osmdesát pět procent ničemu nerozumělo a tři ze sta chtěli od začátku ty Čechy zabít, protože to byli zrádci,“ vzpomínal pro Paměť národa na tehdejší atmosféru mezi řadovými vojáky.
Ukrajinu nelze vinit z rozpoutání invaze do Československa ani proto, že se jedná o nástupnický stát skutečného okupanta – Sovětského svazu. K jeho odkazu se totiž dnešní Rusko hlásí a nic na tom nemění fakt, že Ukrajina byla od dvacátých let dvacátého století součástí Sovětského svazu, který ostatně v mnohém na někdejší ruské impérium navázal. Stejně tak nejsou nástupnickými zeměmi Sovětského svazu státy Pobaltí (Litva, Lotyšsko a Estonsko), které Sovětský svaz okupoval od roku 1939.
