Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
V roce 1936 byly položeny základy pohraniční tvrze Hanička v Orlických horách. Stála více než osmadvacet milionů předválečných korun, posádku mělo podle plánů tvořit téměř 430 mužů a okolí měla bránit pěchotní rota. Za druhé světové války však nedostala příležitost sehrát svou obrannou roli.
.jpg)
Po válce hledal komunistický režim pro Haničku různá využití. Sloužila jako cvičiště československých ženistů i jako sklad zeleniny. Od roku 1969 se stala turistickým cílem. To se však změnilo v létě 1975, kdy přišel požadavek na zrušení expozice a předání objektu ministerstvu vnitra. Hanička se na dlouhá léta uzavřela veřejnosti.
Vladimír Hudousek, elektrikář z Rokytnice v Orlických horách a dobrovolný ochránce tamější přírody, vzpomíná na tajnou návštěvu pevnosti: „Naši kluci byli malí a pořád se na Haničku chtěli podívat. Jednou jsme to šli zkusit. Vlezli jsme tam a dostali jsme se až do pevnosti. Zrovna byly Velikonoce a všichni byli nametení, nikdo nehlídal. Došli jsme k bednám s jakýmsi vojenským materiálem. Tam jsem řekl, že dál už nejdeme.“
Co se tehdy za zavřenými dveřmi Haničky vlastně dělo? V hloubce až šestatřiceti metrů pod zemí vznikal Kahan – projekt s nejvyšším stupněm utajení.
Archa pro vedení státu
V roce 1979 začala novodobá přestavba. Československo se stejně jako další země Varšavské smlouvy připravovalo na možnost války se Západem. Od padesátých let přitom vojenské plánování počítalo i s použitím jaderných zbraní. Ohrožena mohla být města, infrastruktura i samotné fungování státu.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
