Dvaasedmdesátiletý Kratochvíl je dnes uznávaným filosofem, autorem řady knih, například té s názvem „Pramen poznání: Zapomenuté nauky řeckých křesťanů“ zabývající se myšlenkovými tradicemi raného křesťanství. Donedávna vedl katedru filosofie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Nezmíním se ani při zpovědi
Před rokem 1989 Zdeněk Kratochvíl žil dvojí život. Na jedné straně byl tichým katolíkem, teologem, intelektuálem, přátelským a pozorným člověkem. Na straně druhé to byl tajný agent StB, který se ovšem přátelil s mnoha profesory v disentu, byli to například Radim Palouš, Zdeněk Neubauer, Václav Benda či Daniel Kroupa, pro StB tak mohl získávat jinak nedostupné informace o bytových seminářích. Udával přátele, u kterých bydlel. Investigativní redaktorka Paměti národa Hana Čápová na pozadí dokumentů StB a svědectví disidentů požádala filosofa Zdeňka Kratochvíla o rozhovor. Jeho reakce překvapila celou redakci: na emailovou žádost odpověděl obratem, přišel do nahrávacího studia a víc než dvě hodiny vyprávěl a odpovídal na otázky, které se týkaly jeho spolupráce se Státní bezpečností.
Tato represivní složka totalitního Československa se o Zdeňka Kratochvíla začala zajímat v roce 1975 po jeho vyloučení z bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Důvodem tohoto vyloučení byla především kritičnost mladého, moderně uvažujícího budoucího kněze k vedení školy a k normalizačním poměrům na fakultě.
Estébáci mu založili svazek „kandidát tajné spolupráce“ s krycím jménem „Prokop“, chtěli ho přesvědčit, aby s nimi spolupracoval. To se povedlo až o šest let později v roce 1981, tehdy se jeho status změnil na „tajný spolupracovník“ s krycím jménem „Tomáš“.
Kratochvílovi StB zpočátku pochlebovala. Žádost o setkání, které proběhlo v pražském Slovanském domě, estébáci zdůvodnili tím, že chtějí objasnit jeho „nucený odchod ze studia“, podle nich totiž nebyl v pořádku a „měly by být vytvořeny podmínky pro jeho návrat na fakultu“. Tak také zdůvodnili, proč „potřebují znát co nejvíc“. Poznamenali si ovšem také, že je to pouze jejich podání pro vedení rozhovoru, ale ve skutečnosti jde, terminologií tajné policie, o „vytěžování zdroje“. Už na začátku schůzek s StB Zdeněk Kratochvíl vlastnoručně napsal slib mlčenlivosti. Zavázal se, že o jednání s pracovníky ministerstva vnitra nebude hovořit před známými ani příbuznými, a nezmíní se o něm dokonce „ani při zpovědi“.
Hlavním zdrojem informací o Zdeňku Kratochvílovi byl pro StB agent s krycím jménem „Petr“. Jednalo se o jeho přítele a někdejšího spolužáka z litoměřické bohoslovecké fakulty Aloise Kánského (zemřel v roce 2008), který byl z teologické fakulty také vyhozen za revoltu. A stejně jako Kratochvíl byl Kánský překvapivým a pro mnohé bolestivým případem zrady na přátelství a důvěře.
Kánský narozdíl od Kratochvíla souhlas k výkonu duchovní služby získal, působil jako kněz mimo jiné v kostele sv. Antonína na pražském Strossmayerově náměstí. Skutečnost, že donášel StB, zveřejnil v roce 1991 syndikát novinářů.
Kánský na to reagoval tak, že na všech nedělních bohoslužbách tuto skutečnost věřícím přiznal. Následně se hájil tím, že estébákům mohl říci víc – neprozradil například, že Tomáš Halík je tajně vysvěceným knězem: „Já jsem za ním čtyři roky jezdil ke zpovědi, a estébáci se to nikdy nedozvěděli.“
Každopádně Kánský v roce 1975 Kratochvíla udal, že z Polska dováží náboženskou literaturu, která v Československu není k dostání, a prodává ji. O rok později referoval, že Kratochvíl v Praze navštěvuje „filosofický klub“, který se schází nejčastěji v bytě filosofa Daniela Kroupy, což StB vyhodnotila jako „prvotní informaci o schůzkách pravicových intelektuálů v Praze“. Estébáci od Kánského také věděli, že Kratochvíl se podílí i na přípravě tajné bohoslovecké fakulty, kde budou moci studovat především ti, které ze státní fakulty v Litoměřicích vyloučili.
Pro Státní bezpečnost stoupla atraktivita Zdeňka Kratochvíla po zveřejnění Charty 77. I když sám dokument nepodepsal, mezi chartisty měl přátele. Z archivních svazků StB se dozvíme, že Kánský udal Kratochvílovu účast ve filosofické skupině (spolu s chartisty Danielem Kroupou, Zdeňkem Neubauerem a Ladislavem Hejdánkem), která dokončuje souhrn filosofického dílo Jana Patočky. Jeden z nejvýznamnějších českých filosofů byl jedním z prvních tří mluvčích Charty 77, zemřel po několik hodin trvajícím výslechu Státní bezpečností.
A o rok později měla StB další důvod, proč se Zdeňku Kratochvílovi věnovat: někdejší krakovský arcibiskup Józef Wojtyla se stal papežem Janem Pavlem II. a estébáci věděli, že Kratochvíl byl tajně vysvěcen na kněze právě Wojtylou. V jeho kandidátském svazku si proto poznamenali, že patří k „důvěrným přátelům“ papeže a že se s ním během návštěvy Itálie sešel, předal mu zprávu o stavu katolické církve v ČSSR a dopis od věřících.
Spolupráci bez výhrad přijal
Osudným se Zdeňku Kratochvílovi stal rok 1979. Tehdy se mu totiž začal věnovat estébák Luděk Olexa a právě on ho o dva roky později přiměl ke spolupráci. Když se poprvé potkali, bylo Kratochvílovi sedmadvacet a Olexovi pětadvacet let. Mladý estébák se do práce pustil zostra. Navrhnul na Kratochvíla založit takzvaný signální svazek, v němž se měla doložit jeho protistátní činnost. Tajná policie se na Kratochvíla začala vyptávat v práci, v bydlišti, sledovala ho a nasadila odposlechy. Olexa si zapsal, proč chce na Kratochvíla přitlačit:
Estébák Olexa dosáhl svého 2. dubna 1981. Zdeňka Kratochvíla nad ránem vzbudila policie, z běžné služebny si ho převzala StB. Konfrontovala ho s důkazy jeho podílu na přípravě budoucích kněží k tajnému svěcení. „Říkali tehdy: ‚Víte, že za maření státního dozoru nad církvemi je…‘ – a teď já nevím ta léta. ‚A když je maření organizované, tak je těch let o moc víc…‘ Ukazovali mi fotky, nějaké písemné dokumenty, pustili mi nahrávku,“ popsal Zdeněk Kratochvíl v rozhovoru pro Paměť národa. „Dokazovali, že mě mají v hrsti.“
„Ke konci výslechu přišel ten, co se představoval jako Luděk a se kterým jsem se později pravidelně vídal,“ říká Zdeněk Kratochvíl. „Byl za toho hodného, tvářil se, že mě z toho vyseká. Bylo jasně dané, že já mám na výběr.“ Vybral si spolupráci s estébáky. A Luděk Olexa si mohl zapsat: „Vzhledem k vytvoření příznivé situace byla provedena okamžitě ‚verbovka‘. Nabídnutou spolupráci jmenovaný bez výhrad přijal.“
S Luďkem Olexou se Zdeněk Kratochvíl pak scházel následujících osm let zhruba jednou měsíčně, nejdřív v restauraci, pak v bytě blízko pražského náměstí Míru. Bral si od Olexy i honorář. Donášel na své přátele, kteří mu důvěřovali.
Například na rodinu Jana Medka, spolužáka z bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Jeho otce, muzikologa Ivana Medka, po podpisu Charty 77 vyhodili z několika zaměstnání, po řadě výslechů a estébáckém brutálním přepadení v roce 1978 pak emigroval a začal spolupracovat se Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky.
Nebo na kamaráda Zdeňka Neubauera, filosofa a chartistu, který StB zajímal především proto, že byl bratrem Kamily Bendové, manželky mluvčího Charty 77 a zakladatele Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) Václava Bendy.
Zdeněk Kratochvíl také způsobil, že se StB začala zajímat o matematika, filosofa a po revoluci ministra školství Petra Vopěnku. Udal, že na jím pořádaném cyklu přednášek v aule Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy vystupují chartisté, například filosof Petr Rezek.
Svazek tajného spolupracovníka StB Zdeňka Kratochvíla s krycím jménem „Tomáš“ byl necelý měsíc po sametové revoluci na konci roku 1989 zničen. Zjistit, na koho donášel a co říkal, je tak možné jen ze svazků lidí, kterých se jeho udání týkala.
Máma mu vařila snídaně
„Je to fatální zrada,“ říká Terezie Medková Jakšová, dcera Ivana Medka, která ve svém svazku našla Kratochvílovo udání. Na jaře 1983 si estébák Olexa na základě Kratochvílových slov zapsal, že Jan Medek pojede za otcem do Rakouska a poveze mu obraz od strýce, známého malíře Mikuláše Medka, který „patří k rodinným cennostem“.
„Brácha Zdeňkovi bezmezně důvěřoval,“ pokračuje Terezie Jakšová. „Ten obraz převážel ve velkém utajení, báli jsme se, že nám ho celníci zabaví, a bude v trapu.“ S udavačstvím Zdeňka Kratochvíla se nedokáže smířit také proto, že po vyloučení z bohoslovecké fakulty v Litoměřicích u nich skoro půl roku bydlel. Spolu s Janem Medkem přijel v den, kdy oba byli vyhozeni, a u Medkových zůstal, i když Jan odešel na vojnu.
Rodina ho brala skoro jako syna. „Máma mu vařila snídaně, starala se o něj. Říkal, že nemá kam jít, že nikoho nemá,“ vypráví Terezie Jakšová a dodává: „Nebyli jsme jediní. Obcházel disidentskou společnost i pražskou katolickou smetánku a nechal se krmit a obsluhovat. I když u nás už nebydlel, každou chvíli se objevil. Přestože jsme měli zoufale málo peněz, táta dostal za život jedenáct výpovědí, nikdy jsme ho neodmítli.“ A Kratochvíl reaguje:
Stejně jako u Medkových byl Zdeněk Kratochvíl „doma“ i v rodině filosofa, signatáře Charty 77 a po revoluci poslance, senátora a předsedy Občanské demokratické aliance (ODA) Daniela Kroupy. „Nějaký čas u nás bydlel. Postupně se stal skoro členem naší rodiny. Trávil s námi Vánoce, jezdil s námi na chatu,“ říká Daniel Kroupa.
Právě on uvedl Zdeňka Kratochvíla do pražské společnosti intelektuálů, filosofů a chartistů. „Zdeněk patřil k mým nejbližším kamarádům,“ vzpomíná Daniel Kroupa. „Seznámili jsme se začátkem sedmdesátých let v antikvariátu, kam jsem chodil kupovat knihy. Zjistil jsem, že to je velmi inteligentní člověk. Postupně jsem ho seznámil s přáteli filosofy a on do těch filosofických společností zapadl, zdomácněl v nich.“
Udal budoucího ministra školství
Daniel Kroupa se o donášení Zdeňka Kratochvíla Státní bezpečnosti dozvěděl od Petra Vopěnky (zemřel v roce 2015). „Když si přečetl svůj svazek a zjistil, že na něj práskal zrovna Zdeněk, a to ze všech nejvíc, cítil obrovskou hořkost a zklamání. Říkal mi: ‚U nás byl taky skoro jako člen rodiny…‘“ vypráví Kroupa. „Ptal jsem se: ‚A Petře, mluvil jsi s ním o tom?‘ Odpověděl: ‚Zeptal jsem se Zdeňka přímo, proč na mě práskal?‘ Prý odpověděl: ‚Já jsem myslel, že ty práskáš zase na mě.‘ To byla dost bizarní odpověď.“
Zdeněk Kratochvíl svým udáním způsobil, že se StB začala o Petra Vopěnku zajímat a založila mu svazek s krycím jménem „Pěna“. Na podzim 1986 totiž Luďku Olexovi vyprávěl o cyklu přednášek v aule Matematicko-fyzikální fakulty, kterých se sám účastnil. Upozornil, že jedním z přednášejících byl signatář Charty 77 Petr Rezek. „Vzhledem k tomu, že mezi vědeckými pracovníky, intelektuály a filosofy je Rezek znám jako zástupce krajní opozice, podivovali se nad tím, jak je možné, že je mu umožněno přednášet,“ zapsal Olexa Kratochvílovu výpověď i to, že „pramen zjistil, že Dr. Rezek je hostem prof. Vopěnky, vedoucího katedry“.
Petr Vopěnka musel s přednáškami skončit. O rok později ale přišel Zdeněk Kratochvíl s dalším udáním. „Pramen byl pozván na nelegální seminář pro úzký okruh matematiků, filosofů i příznivců Charty, který se uskuteční v bytě výtvarníka Pavla Brázdy,“ zapsal Olexa. Seminář zorganizoval Vopěnka, kterému byly oficiální semináře v objektu fakulty zakázány. Hodlá je tedy přenést do soukromí.“
„Vyčítal mi, že jsem udal jeho seminář,“ vrací se Zdeněk Kratochvíl k porevoluční konfrontaci s Petrem Vopěnkou. „Snažil jsem se mu vysvětlit, že to ode mě samozřejmě bylo blbě, ale co s tím teď mohu dělat? Vysvětloval jsem mu, že pro mě bylo vítané, že na schůzkách se Státní bezpečností mohu mluvit o jiných věcech než o těch církevních, o tom maření státního dozoru nad církvemi.“
Pozvěte ho znovu a zhroutí se
„Byla to pro mě rána,“ říká Daniel Kroupa o Kratochvílových udáních, která si přečetl ve svazku Zdeňka Neubauera. „Týkalo se mě to velmi osobně, protože jsme se Zdeňkem měli řadu společných aktivit, o kterých je ve svazku řeč.“ Jestli Kratochvíl udával také jeho, se Kroupa už nedozví, jeho svazek totiž estébáci zničili.
Když si Daniel Kroupa pročítal svazek s krycím jménem „Filosof“, nejvíc se ho dotklo Kratochvílovo vyprávění o tom, jak těžce Neubauer nesl jeden z výslechů. „Referoval, co s Neubauerem výslech udělal,“ říká Daniel Kroupa. „Kdyby ho StB chtěla zlomit, tady měla přesný návod – pozvěte si ho ještě jednou a zhroutí se.“ Ve zmíněné pasáži se dočteme, že Zdeněk Neubauer se Kratochvílovi svěřil, že ho opakované výslechy StB už obtěžují. „Přesto, že se snažil ovládat, bylo na něm vidět, že na něj výslech hlouběji zapůsobil,“ zapsal Olexa Kratochvílův postřeh.
Spis prověřované osoby estébáci Zdeňku Neubauerovi založili v roce 1980 proto, že jako bratr Kamily Bendové měl blízko k mluvčímu Charty 77 Václavu Bendovi. Až do roku 1982, kdy na něj začal donášet Zdeněk Kratochvíl, o něm neměli žádné důvěrnější informace. „Přesto, že jeho oborem je mikrobiologie, celý život se zabývá studiem teologie a filosofie. Mezi katolickými intelektuály je uznávanou osobností,“ zapsal si Olexa Kratochvílovu charakteristiku přítele. „Patří k nejužšímu okruhu přátel nového mluvčího Charty 77 Radima Palouše. Oba se věnují filosofii, překládají a organizují teologicko-filosofické semináře v bytě Neubauera.“
O něco dále se ve svazku dočteme o návštěvě Kratochvíla u Zdeňka Neubauera: „Pramen navštívil svého přítele a byl velmi přátelsky přijat. Hned v úvodu mu dal Neubauer k nahlédnutí sborník filosofických a teologických úvah, který byl vydán nelegálně signatáři Charty k jeho čtyřicátinám.“ Olexa si poznamenal:
Také v Neubauerově svazku najdeme zmínku o cyklu přednášek Petra Vopěnky. Zdeněk Kratochvíl podle tohoto záznamu dává estébákům další munici k jejich zákazu: „Na přednáškách pramen zjistil exponenty Charty Palouše a Neubauera. Zpráva signalizuje, že pokračuje zneužívání přednášek na fakultě exponenty nelegální církve a Charty.“
„Nikdy jsem neměl dojem, že bych mu nějak ubližoval. Byl to můj velmi blízký kamarád,“ říká dnes Zdeněk Kratochvíl o udáních na Zdeňka Neubauera. „Bál jsem se hlavně toho, aby ho oni nepřizabili. Říkal jsem jim, že jako vážně nemocný člověk by taky mohl zkolabovat. Obával jsem se spíš, že by se mohl cítit dotčený tím, že jsem ho vylíčil jako blbce na práškách.“ Nic takového ale ve svazku „Filosof“ není a Zdeněk Kratochvíl přiznává, že ho nečetl.
Z Neubauerova svazku je také zřejmé, že Zdeněk Kratochvíl říkal Státní bezpečnosti i o dalších lidech. Olexa si zaznamenal například kritiku Charty 77, kterou pronesl mluvčí Radim Palouš: „Nepodchytila masy lidí, zejména dělníky, a zůstala bez širší podpory. Její činnost stagnuje, veškerá činnost se soustředí na VONS a pár nadšenců, kteří organizují ‚hurá akce‘. Musí přijít se zcela novou koncepcí.“
Estébák a lektor Moudré sovičky
Paměti národa se podařilo kontaktovat také bývalého estébáka Luďka Olexu, který Zdeňka Kratochvíla přiměl ke spolupráci a dalších osm let se s ním setkával.
Sedmdesátiletý Luděk Olexa dnes pracuje jako „hostující lektor“ pro spolek Moudrá sovička, který seniory učí ovládat moderní technologie. Podle životopisu na síti LinkedIn pracoval předtím jako „právník senior“ ve Státním úřadu inspekce práce a vedl personálně-právní odbor firmy Intos, která nabízí nástrojářské frézky. Patnáct let trvající službu pro StB (1975 až 1990) nazývá v životopise na LinkedIn jako „senior specialista – státní správa“.
„Beru to jako minulost, už jsem to hodil za hlavu, už se k tomu nechci vracet,“ odmítá Olexa do telefonu žádost o osobní rozhovor. Nemá zpětně pocit, že dělal něco špatně? „Jasně, že ne,“ říká. „Mám na to na všechno svůj názor, a nechci ho nikomu sdělovat.“
