Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Ostravská Státní bezpečnost si Petra Fialy všimla v únoru 1984 a založila mu svazek kandidáta tajné spolupráce s krycím jménem Čestmír. „Jmenovaný se jeví jako vhodný typ pro získání ke spolupráci a rozpracování problematiky vysokých škol,“ zapsal poručík Zdeněk Javorský. „Pro své charakterové vlastnosti je v kolektivu oblíben, je předpoklad, že jako student prvního ročníku své styky dále rozšíří.“ Petru Fialovi bylo tehdy dvacet, chodil na pedagogickou fakultu v Ostravě a měl se stát učitelem matematiky a chemie.
Už o tři měsíce později, v květnu 1984, ale estébáci uložili svazek Čestmír do archivu. Petr Fiala jim dal totiž zřetelně najevo, že s jeho spoluprací počítat nemohou.
Proběhly dvě schůzky a estébáci je popsali takto: „V průběhu prvního pohovoru hovořil k otázkám otevřeně, i když působil zaraženým dojmem.“ Zápis dále pokračuje:
Petr Fiala mluvil s estébáky opravdu nebývale otevřeně. „Podle jeho názoru je složka StB v tomto státě zbytečná a myslí si, že i škodlivá,“ zaznamenali. „Jako příklad uváděl nejmenovaného známého, který byl donucen vystěhovat se z ČSSR. S těmito názory nikde nevystupuje, ale jsou jeho vnitřním přesvědčením.“ Na popis kontaktu s kandidátem tajné spolupráce Petrem Fialou stačily StB pouhé čtyři stránky.
Byla to napůl švejkovina
„Řekli mi, že chtějí mít v každé studijní skupině dva donašeče,“ vzpomíná Petr Fiala na první schůzku s StB v roce 1984. „Ptal jsem se, to tam ještě nikoho nemáte? Říkali, máme, ale potřebujeme dva, kdyby jeden kecal.“ O koho šlo, neví a ani po tom nikdy nepátral.
Vybavuje si ale překvapení, že spolupráce s StB se může nějak týkat jeho osobně. „Když jsem pochopil, že se mě snaží naverbovat, okamžitě jsem začal dělat úplně blbého,“ vzpomíná Petr Fiala. „Propustili mě, myslel jsem, že už je nikdy neuvidím, že jsem dostatečně zapůsobil.“
Druhá schůzka byla daleko zlověstnější. „Šli jsme nějakou dobu po Ostravě a pak zničehonic zabočili do nějaké vily,“ vypráví. „Celou tou vilou mě provedli, byla obrovská a úplně prázdná. A byly tam otevřené dveře do takových velkých vykachlíkovaných koupelen. Bylo tam ticho. Hned mě napadlo, kdyby mě tady zavřeli, tak mě už nikdo nenajde.“
Vzpomíná, že s estébáky seděl v nějaké místnosti odhadem pět hodin. Pořád do něj „něco hučeli“ a chytali ho za slovo. „Zmínil jsem třeba, že všichni nejsou spokojení s režimem. Hned se ptali, no, a kdo třeba?“ vybavuje si. Ke konci téhle schůzky padla citovaná věta o zbytečnosti a škodlivosti StB. „Napůl to byla švejkovina, napůl jsem byl z jejich chování fakt vytočený.“
„Švejkovinu“ vůči estébákům si Petr Fiala dopřál také proto, že se příliš nebál vyhazovu ze školy. Na obor chemie a matematika šel hlavně kvůli tomu, že tam byla volná místa a vysoká škola ho měla zachránit před dvouletou povinnou vojnou. Během první praxe ve škole mu ale došlo, že učit nechce.
„Seděl jsem v poslední lavici a sledoval učitele. Děti se na mě otáčely a chechtaly se,“ říká.
Rozhodl se proto, že do školy nepůjde tak dlouho, až už nebude možné se tam vrátit. Estébáci ho kontaktovali právě během jara, kdy na semináře a přednášky přestal chodit.
Zavolejte Oldu
Spis Petra Fialy estébáci obnovili v roce 1985, tentokrát už pro ně nebyl kandidátem tajné spolupráce, ale prověřovanou osobou. Důvodem bylo to, že „organizoval kulturní akci v A-klubu na koleji pedagogické fakulty, během které došlo k vystoupení závadové skupiny Stará dobrá ruční práce.“
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
