Bohužel jsme příběh Pravomila Raichla nestačili zaznamenat, ale alespoň jeho přátelé pro Paměť národa vzpomínali na dílčí životní události, které s ním prožili.
Narodil se 31. ledna 1921 v obci Skůry u Slaného a poté studoval lesnickou školu v Písku. V roce 1939 se rozhodl připojit k československé zahraniční armádě. Po překročení německo-sovětské hranice v okupovaném Polsku ho zatkli Sověti a odsoudili za nelegální překročení hranice ke třem letům v gulagu. Skončil v komplexu lágrů Ivděllag na severním Urale.
Po napadení Sovětského svazu Německem ho zachránila amnestie pro Čechoslováky. Hned v lednu 1942 se přihlásil v Buzuluku do vznikající československé vojenské jednotky pplk. Ludvíka Svobody. Jako samopalník se zúčastnil bojů u Bílé Cerekve, u Rudy a útoku na Kyjev. Následovaly boje u Fastova, Dukly a tatranské Štrby. Během bojů utrpěl četná zranění. Byl vyznamenán třemi Čs. válečnými kříži 1939 a medailí Za chrabrost.
O komunistech neměl iluze
Jako příslušník východní armády neměl žádné iluze o chování komunistů. V roce 1946 odešel z armády a přešel ilegálně do západního pásma Německa, kde navázal kontakt s americkými zpravodajskými orgány. Po návratu do ČSR v lednu 1947 byl zatčen. Tehdy ještě přišel z ministerstva spravedlnosti pokyn k jeho propuštění.
Začal organizovat odbojovou skupinu, kterou se podařilo odhalit pomocí agentů-provokatérů a Pravomil Raichl byl 7. listopadu 1947 znovu zatčen spolu s Janem Pohoriliakem, u kterého po návratu z Německa zrovna přespával. „On přijel z Německa, on tam měl něco s Američany. Pomáhal jim, seznamoval je s našima lidma, kteří tam utíkali. Tak na něj byl vydán zatykač. Na Raichla. A on mě sledoval a když večer spal u mě, tak přišel a zatkli nás oba dva,“ vzpomínal Jan Pohoriliak.
Následně se konal komunistický monstrproces zvaný „mostecká špionážní aféra“. V procesu bylo obviněno množství dalších příslušníků československé armády. Padly tři tresty smrti, jeden z nich pro Pravomila Raichla. Pohoriliak byl odsouzen ke 20 letům vězení. Prezident Beneš rozsudky nepodepsal a tresty byly zmírněny. Raichlovi na doživotí, Pohoriliakovi na dva roky.
Pravomil Raichl byl vězněn v Praze, v Ostrově u Karlových Varů, v Příbrami a v Plzni na Borech. Z lágru Vojna u Příbrami plánoval společně s Vilémem Šindelkou útěk. Chtěli utéct ve voze, který vyvážel hlušinu za táborový plot. „Jeden si tam lehne, dá si na sebe fošny a na to hlušinu a s tím, co by to vyvážel, by to bylo domluvený,“ popisoval plán útěku Vilém Šindelka. Někdo je však prozradil a oba skončili na tři týdny v bunkru.
Útěk z Leopoldova
Pravomila Raichla poté přemístili do přísně střežené pevnosti v Leopoldově na Slovensku. Zde se mu podařilo zorganizovat útěk šesti vězňů, který se uskutečnil 2. ledna 1952, a dostal se až do Západního Berlína. O útěku řekli Pravomil Raichl se Štěpánem Gavendou i Vojtěchu Klečkovi, pro něj však útěk nepředstavoval východisko z jeho složité situace.
„Já jsem říkal: ,Štěpáne, jsi ty normální? Můj brácha jako šéfagent československé socialistické zpravodajské služby je v Německu na dvacet let a jeho brácha je v Leopoldově, má doživotí a uteče za bráchou, který je v kriminále. Tak mě normálně vezmou, pošlou přes hranice a buď mě oni zastřelí, anebo mě nechají zastřelit od našich.‘“
V Německu Pravomil Raichl nejprve sloužil jako voják Československé strážní roty v rámci americké armády. Jelikož mu však hrozil únos zpět do Československa, putoval do USA. Do své vlasti se mohl podívat až po revoluci v roce 1989. V roce 2000 jej prezident Václav Havel vyznamenal za statečnost Řádem Bílého lva.
Nikdy se však nedokázal smířit s tím, že zločiny komunismu zůstaly nepotrestány, a už v roce 1995 rozhodl, že zastřelí Karla Vaše, bývalého prokurátora, který se významně podílel na procesu s Heliodorem Píkou. Z USA do Čech si proto přivezl loveckou pušku, kterou mu ale na hranicích celníci zabavili.
S někdejším spoluvězněm Vojtěchem Klečkou si pak opatřili pistoli a dva dny čekali na Vaše před poštou, kam pravidelně chodil. Ten den se však Vaš přestěhoval, a tak jejich snaha vyzněla naprázdno. „Já jsem říkal, Pravoši, musíme ho oddělat… Kdybych ho ještě dneska potkal, tak to do něj napálím a půjdu klidně na doživotí sedět,“ uvedl Klečka.
Když se dozvěděl, že dle výroku soudu ze dne 15. ledna 2002 jsou zločiny bývalého prokurátora Karla Vaše promlčeny, naplánoval druhý pokus na 25. února 2002, na výročí nástupu komunistů k moci. O svém záměru informoval Vojtěcha Klečku a historika Jaroslava Čvančaru.
V té době byl ale Pravomil Raichl již velmi nemocný a ironií osudu několik hodin před plánovanou akcí zemřel na infarkt. „Chtěl ho veřejně zastřelit jako demonstrativní potrestání a nechat se při tom zatknout,“ tvrdí Jaroslav Čvančara, který v roce 2018 vydal knihu Pravomil Raichl. Život na hranici smrti. Rozhovor s Jaroslavem Čvančarou si můžete přečíst na Aktuálně.cz.
Tento příběh inspiroval také scénáristy a režiséry Martina Duška a Ondřeje Provazníka k natočení filmu Staříci (2019).
Našli jste chybu? Omlouváme se a rádi opravíme. Napište nám prosím na magazin@postbellum.cz. Děkujeme!
