Možná znáte případ Pravomila Raichla, hrdiny východní fronty a vězně komunistů, který se v 90. letech rozhodl zabít bývalého komunistického prokurátora Karla Vaše – stal se inspirací pro film Staříci. To ale nebyl jediný případ, kdy bývalí muklové plánovali zúčtování se svými vězniteli. K dalšímu redakci Magazínu přivedly paměti legendárního stíhače RAF Františka Fajtla. Pátrali jsme v archivech a objevili zapomenuté dopisy, prošli vzpomínky letců RAF uložené v naší sbírce. Výsledek? Letci RAF, někdejší muklové, skutečně chěli zlikvidovat velitele z Mírova, který se ukrýval. Kam až jsme se v pátrání dostali?
Promlčené zločiny
Nechvalně proslulý Tábor nucených prací existoval na Mírově od dubna 1949 do července 1951, komunisté ho zřídili speciálně pro „třídní nepřátele“ z řad vojáků z povolání. Ocitali se tam proto hrdinové západní i východní fronty, kteří ještě krátce předtím nasazovali životy za svobodu své vlasti – mezi nimi i letci, kteří se v řadách britské Royal Air Force účastnili bitvy o Británii. Na nucené práce přitom byli novým československým režimem posíláni bez soudu jen na základě rozhodnutí komise národního výboru.
„Vládcem“ Mírova byl Oldřich Kohlíček, zdatně mu sekundoval jeho zástupce Čestmír Carbol – tito soudruzi vnímali TNP Mírov dle vlastních slov jako tábor likvidační a s vězni podle toho zacházeli. V „nápravném“ zařízení tak docházelo k mnoha projevům fyzického násilí, kromě bití tu někdejší válečné hrdiny trápili také hladem, spánkovou deprivací, pobyty na samotce, psychickým týráním. O zde panujících poměrech výmluvně svědčí vzpomínky vězňů na oblíbenou kratochvíli dozorců: seřadili mukly za sebe a každý musel uhodit vedle stojícího spoluvězně.
Československé letce RAF, kteří v 50. letech tímto peklem prošli, sužovala po desítky let skutečnost, že ti, kdo je na Mírově svévolně mučili, stále unikají spravedlivému trestu. Dosažení úplné rehabilitace tak pro ně dlouho zůstávalo nemožné. Naděje na alespoň částečnou spravedlnost svitla během pražského jara, se sovětskou okupací pak ovšem zase pohasla. Skutečná šance na nápravu přišla až v roce 1989.
Františku Fajtlovi bylo sedmasedmdesát, když komunistický režim konečně padl. Jak naznačil ve svých pamětech, tohle vyrovnání účtů pro něho i v téhle době stále bylo důležité:
Se skupinou svých přátel, bývalých muklů z Mírova, chtěl po roce 1989 případ dozorců otevřít, a domoci se spravedlnosti soudní cestou. Od právníků se ale tehdy dozvěděli, že podle stávajícího právního řádu jsou zločiny velitele Mírova Kohlíčka a jeho zástupce Carbola promlčené.
„Účinné“ gestapácké metody
Někdejší vojáky to přivedlo k úvahám, zda spravedlnost nevezmou do vlastních rukou. Fajtl jejich uvažování popsal:
Zaujal vás tento text a zajímá vás další pátrání po sadistickém veliteli mírovské věznice Kohlíčkovi? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
