50. léta

V červnu 1953 Češi kvůli měnové reformě přišli o své úspory i o krásné mince a bankovky. Svobodná Evropa zareagovala: v noci z 13. na 14. července 1953 Československo zasypala kopiemi nové korunové bankovky nadepsanými „Hladová koruna – dar Sovětského svazu“.

V červnu 1953 Češi kvůli měnové reformě přišli o své úspory i o krásné mince a bankovky. Svobodná Evropa zareagovala: v noci z 13. na 14. července 1953 Československo zasypala kopiemi nové korunové bankovky nadepsanými „Hladová koruna – dar Sovětského svazu“.

Neuvěřitelný příběh plný bezohlednosti se odehrál roku 1949. Estébáci zatkli maminku a její dvouletou holčičku Dášu nechali samotnou. Objevili ji až po dvou dnech. Dagmar pak vyrůstala u prarodičů a k rodičům se už nevrátila.

Leopold Färber, takřečený Hurvínek, by se v těchto dnech dožil 95 let. Na skauta, odbojáře a politického vězně z 50. let nezapomínají v domovských Boskovicích a nezapomínáme na něj ani my. Jeho příběh vyprávíme v brněnském Institutu Paměti národa.

Historie české menšiny v oblasti rumunského Banátu sahá až do dob habsburské monarchie. Po druhé světové válce však byly české rodiny označeny za nepohodlné a vystěhovány na nevlídnou step. „Nebylo náznaku, že bychom se někdy vrátili…“

Policie, tehdy tedy Sbor národní bezpečnosti, byl tou složkou, která perzekuci prováděla. Studenti Gymnázia Paměti národa ale prosadili připomínku policistů, kteří naopak stáli proti komunistickému režimu. A zaplatili za to životem.

„Safra, to jsem se nějak zdržel,“ řekl Jaroslav Vrbenský v roce 1962 rodičům, když se vrátil z vězení. Byl zatčen po léčce, kterou na představitele katolické církve nastražila Státní bezpečnost. Před sedmdesáti lety 25. června 1953 byl odsouzen na 12 let.

Plzeňské náměstí Republiky se před sedmdesáti lety 1. června 1953 stalo dějištěm do té doby největší protikomunistické demonstrace, vůbec první ve východní Evropě. Do ulic vyšli lidé na protest proti měnové reformě, která je přes noc připravila o všechny úspory.

Skladatel Jan Kapr se po roce 1948 zařekl, že „nenapíše ani notu, která by nesloužila socialismu“. Dvacet let poté vrátil Stalinovu cenu a vystoupil z KSČ. Režisérka Lucie Králová zachytila jeho život v nekonvenční, vtipné i emotivní dokumentární opeře KaprKód.

Před 68 lety 2. května 1955 byli na Pankráci popraveni tři členové odbojové skupiny bratří Mašínů: Václav Švéda (34 let), Zbyněk Janata (23 let) a Ctibor Novák (52 let), strýc bratrů Mašínů.

Od úmrtí jednoho z nejkrvavějších diktátorů historie uplynulo sedmdesát let. V roce 1953 už byl jeho pomník v Praze téměř postaven. Málokdo tušil, že než ho strana a vláda dokončí, v Moskvě se změní vítr a všechno bude trochu jinak.

Ve svých třiceti měl za sebou vojenský parašutista Antonín Husník ledasco – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích… A pak znovu týrání, tentokrát v komunistické režii. Oba totalitní režimy 20. století ho považovaly za hrozbu. 

Jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Pečlivě zinscenovaný proces začal před 70 lety 20. listopadu 1952. Při srovnání s podobnými procesy v komunistických zemích zde padl nejvyšší počet absolutních trestů.

Začalo to květinou položenou k poctě TGM. Skončilo vyhozením celé jedné maturitní třídy prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera. Moc pevně drželi komunisté a nevinný žert změnil životní osudy žáků celé maturitní třídy. Na podpal použili noviny s fotkou Stalina.

Po únoru 1948 Komunistická strana Československa začala s budováním totalitního systému. A za přispění sovětských poradců hledala nepřátele i ve vlastních řadách.

Dagmar Stachová se nikdy nedozvěděla, zda to byl omyl, nebo záměr. Po zatčení její matky ji estébáci nechali v odlehlé myslivně samotnou. Plačící dvouletou holčičku lidé našli až po několika dnech. Důsledkem dramatické události byl také rozpad rodiny.

Byl elitním číšníkem luxusní pražské restaurace a servíroval i předním komunistům. V exilu se pak staral o domácnost výrobce slavných automobilů. Podobně jako pikolík od Hrabala byl Petr W. Noack osudově rozkročen mezi Čechy a Němci.

Oblíbený moravský farář a politický vězeň Antonín Huvar by se letos dožil sta let. „Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně!“ Život výjimečného člověka a politického vězně toto krédo naplnil.

Lidové soubory písní a tanců byly výkladní skříní komunistického režimu. Primáši cimbálových kapel ale zároveň čelili tvrdé cenzuře a šikaně ze strany papalášů z národních výborů.