Josef Hasil se narodil v únoru 1924 na šumavské samotě jako druhý nejmladší, měl dalších sedm sourozenců. Rodina byla velmi chudá, což se ještě zhoršilo, když od nich odešel otec. Děti se ale ještě více semkly a sourozenecká láska a soudržnost jim vydržely celý život. Rodina byla silně věřící a matka Rozálie vedla děti ke křesťanským hodnotám.
Po druhé světové válce se Josef Hasil stal příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Tehdy se poprvé od dětství znovu viděl se svým otcem, když za ním jel do Karlových Varů kvůli výmazu trestu z rejstříku. Právě otcova kriminální minulost totiž řadu měsíců bránila Hasilovu povýšení z rotného na strážmistra.
„Sice mi bylo těžko u srdce, ale on bil mojí matku, hodně pil, prostě nestál za nic,“ vyprávěl Josef Hasil pro Paměť národa o svém setkání s otcem.
Od ledna 1948 sloužil jako člen SNB v pohraničí u Zvonkové. „A od toho se odvíjí jeho převaděčská historie,“ upozorňuje dokumentarista Adam Drda. „Šumavu výborně znal a jako příslušník pohraničního útvaru měl příležitost převádět lidi. A začal s tím ne za peníze nebo jako agent, ale zcela dobrovolně. Když narazil na někoho, kdo chtěl z Československa pryč, buď mu ukázal cestu, nebo ho rovnou sám převedl.“
Na podzim 1948 se mu ale jedna pomoc s útěkem stala osudnou a sám skončil v komunistickém vězení.
Jak se Josefu Hasilovi podařilo utéct? A jak celý jeho příběh dopadl? Poslechněte si nový díl podcastu Hlasy paměti s novinářkou Lucií Korcovou a dokumentaristou Adamem Drdou.
