„Děje se tu něco, co dokazuje jednu věc – a to je dobrá zpráva. Dnešní den dokazuje, že naše společnost není lhostejná k minulosti a že si váží hrdinů, kteří se dokázali postavit proti oběma totalitám,“ řekl Petr Fiala, předseda vlády ČR. Spolu s Mikulášem Kroupou, ředitelem neziskové organizace Post Bellum, primátorkou Markétou Vaňkovou a hejtmanem Janem Grolichem přestřihli pásku, a symbolicky tak v Brně otevřeli expozici Tichá hrdinství.
„Já už jsem z té generace, pro kterou druhá světová válka byla jen těmi posledními stranami v učebnicích, na které nezbývalo už moc času, jen jsme to těsně před maturitou tak prohrčeli, což je za mě úplně špatně. Stejně důležité jako znalost letopočtů je i chápat, že za všemi těmi významnými letopočty je nějaký člověk a jeho rozhodnutí. Expozice se jmenuje Tichá hrdinství a já si myslím, že ten projekt sám o sobě je takové malé hrdinství. Doufám a věřím, že každý, kdo si tu expozici projde, si položí otázku: byl bych ve stejné situaci zticha, nebo bych se zachoval jako hrdina?” uvedl Jan Grolich, hejtman Jihomoravského kraje.
Expozice Tichá hrdinství vznikala tři roky. Z deseti tisíc natočených příběhů pamětníků její tvůrci zvolili čtyři, jejichž příběh se rozhodli vyprávět v Institutu Paměti národa Brno.
„Ty tři roky byly obdobím velmi otevřeného hledání, spousty selhání, ale – s notnou dávkou nepokory, která mi není vlastní – musím říct, že se to díky práci Post Bellum a kreativního studia 3dsense, které v tom celou dobu bylo s námi, povedlo. Teď ale stojíme před dalším úkolem. Chceme, aby se tu vedle příběhů z druhé světové války a z padesátých let vyprávěly i příběhy normalizace, příběhy sametové revoluce, devadesátých let… Abychom tento dům nechali skutečně ožít příběhy našich dějin,“ řekl Viktor Portel, autor vizuálních obsahů expozice Tichá hrdinství.
Jedním z lokálních pamětníků, jejichž příběhy expozice Tichá hrdinství vypráví, je Leopold Färber (*1928 – †︎2015). Boskovický rodák, partyzánská spojka, odbojář a sběratel. Jeho archiv obsahuje neuvěřitelné množství vzpomínek vojáků ze západní fronty, lidí z domácího odboje za druhé světové války, bývalých politických vězňů z padesátých let a nashromáždil i spoustu zvukových a písemných dokumentů i fotografií. Proč? Aby se nezapomnělo.
Leopold byl roku 1950 odsouzen na šestnáct let vězení za výrobu a distribuci protikomunistických letáků. Odseděl si polovinu. Protože trpěl záněty uší, trávil celé týdny ve vězeňské nemocnici, kde viděl umírat třeba někdejšího ministerského předsedu Rudolfa Berana a mnoho dalších. Nechal si od nich vyprávět jejich životní osudy, a když vyšel z vězení, vše sepsal a ukryl u známých. Díky tomu Státní bezpečnost jeho spisy nikdy neobjevila a vy se teď můžete při návštěvě expozice ponořit do jeho archivu a nechat si vyprávět, jaké to bylo za války nebo za zdmi komunistického vězení v 50. letech.
Do vězení vejdete i v rámci příběhu Mileny Blatné (*1934). V osmnácti letech nastoupila jako účetní do jáchymovských dolů, odkud později přešla do úseku technické kontroly a s vězni už byla v častějším kontaktu.
Jednou se k ní přitočil bývalý voják, který ji prosil, aby jeho rodině předala dopis. A pak s podobnou prosbou přicházeli i další… „Pro většinu z nich jsem právě pronášela dopisy. Někdy jsem je posílala i poštou. To ale velmi opatrně, protože se vědělo, že je kontrolují. Když jsem příbuzným přinesla dopis osobně, věděli, že jeho obsahu můžou věřit,“ vysvětlila pamětnice. V Jáchymově se seznámila i se svým budoucím manželem.
Jaké bylo pro mladou lásku, když vztah mohli udržovat pouze přes dopisy? A jak jejich společný příběh pokračoval? I to se dozvíte v expozici Tichá hrdinství.
Kromě příběhů Mileny a Leopolda expozice vypráví i příběh Jaryny a Tomáše, pamětníků druhé světové války. Otevřeno je každý týden od středy do neděle pro školy i veřejnost.
Slavnost po oficiálním otevření Institutu Paměti národa Brno. Foto: Tereza Oprchalová
