Václav Ignác Stratílek se vyučil slévačem a pak se vydal do světa na zkušenou. Vrátil se jako všestranný řemeslník, nápaditý vynálezce, který se později stal autorem několika různých patentů, a především jako podnikatel, kterého nebude uspokojovat momentální úspěch. Neustále plánoval a snažil se předvídat, co přijde, aby mohl svou nabídku přizpůsobit novým požadavkům. První dílnu si otevřel ve Vrchlického ulici. Zpočátku pracoval sám, ale brzy přijal první zaměstnance.
Hasicí stříkačky měly úspěch
Nejprve vyráběl ruční pumpy, později se soustředil zejména na hasicí stříkačky. K prvním ručním „berlovkám“ přidával parní a elektrický pohon, stále větší důležitost ale měly benzínové motory. Když zjistil, že automobilové motory nejsou pro pohon stříkaček vhodné, zahájil vlastní vývoj. Ještě v roce 1906 měla firma pouhých šest zaměstnanců, krátce nato však přešla do nových prostor v bývalém vysokomýtském cukrovaru, ty byly vybaveny vlastní kotelnou s parním strojem. Zájem o Stratílkovy stříkačky rostl a mezi klienty byla většina okolních měst a obcí. Rozvoj však zbrzdila první světová válka, během které byla velká část zaměstnanců odvedena na frontu.
Poválečné období firmě přineslo problémy s odbytem. Vysoké Mýto i další česká města měla jiné priority než nakupování moderního technického vybavení. Podnik ale dokázal pružně reagovat a začal nabízet vybavení pro zemědělství, a především cvičební nářadí do škol a sokoloven, po kterém poptávka rychle rostla. Ve firmě v té době pracovalo několik členů rodiny včetně dvou synů zakladatele – Vlastimila a Václava. Po rekonstrukci se výrobní prostory staly velkou továrnou, v roce 1930 se prodala tisící motorová stříkačka. Když obce nedokázaly sehnat peníze, firma jim vypomohla. „Dědeček uměl se záložnami vyjednat zajímavé, výhodné půjčky,“ vyprávěl Vlastimil Stratílek mladší. Zájem o hasicí zařízení stoupal především koncem 30. let, kdy rostly obavy z nové moderní války a plošného bombardování měst. Tou dobou Václav Ignác již předal továrnu svým synům, ředitelem se stal Vlastimil a Václav dostal na starosti obchod a propagaci.
Zachraňovali lidi před totálním nasazením
Vysoké Mýto bylo v březnu 1939 obsazeno početným útvarem wehrmachtu. S okupací přišlo dosazování německého dozoru do továren. Dozorci měli za úkol vyhodnotit, zda má smysl pokračovat ve výrobě. Rozhodující přitom bylo, zda je výroba využitelná pro německý válečný průmysl. Do firmy Stratílek přidělili německého inženýra Leflera, který další výrobu doporučil. Pod německým dozorem produkce rostla a zvyšoval se i počet zaměstnanců. Do firmy přicházeli lidé ze zrušených továren a také spousta lidí, kterým hrozilo totální nasazení v Německu. Vlastimil Stratílek mladší vzpomínal: „Otec je zaměstnával s vědomím, že je zachraňuje. Muselo se nějak vymyslet, aby pro tyto lidi byla práce… “
Nacistická správa přidělila firmě další prostory v bývalých vojenských jízdárnách. Ke konci války vyráběli doplňky pro letecký průmysl – například trupy pro letouny Storch a také zásobovací pumovnice včetně závěsného systému, který byl použit mimo jiné pro zásobování německé posádky obleženého města Breslau (dnešní Wroclaw). Při jejich produkci se objevilo obvinění ze sabotáže, které však dozorující inženýr Lefler „zametl pod koberec”.
Když se blížil konec války, firma už řešila, co přijde po ní. Po zkušenostech s malou poptávkou po první světové válce očekávali majitelé podobnou situaci, na kterou chtěli být připraveni. Plánovali produkci výrobků, které by jim umožnily překlenout těžké období. Vyvinuli například ruční motorovou sekačku, otvíráky na konzervy nebo konstrukce dětských kočárků.
Ve stříkačce vozil chleba partyzánům
V souvislosti s válečným obdobím je třeba zmínit, že Vlastimil Stratílek starší se podílel na odboji. Vysokomýtský pekař Smékal krátil dávky mouky pro oficiální výrobu a z ušetřeného materiálu pekl chleba pro partyzánské oddíly, které vznikly kolem několika skupin sovětských výsadkářů na Vysokomýtsku. Vlastimil Stratílek využíval svůj automobil a vozil jídlo do Pravcova mlýna, kde ho partyzáni přebírali. „Chleba se také rozvážel ve stříkačkách do míst, která měli s partyzány dohodnutá,“ vyprávěl syn Vlastimil.
Během války došlo ještě k jedné zajímavé události – ve firmě byl založen stratílkovský pěvecký sbor, který se v roce 1944 proměnil v tovární kulturní středisko se 160 členy. Vznik sboru byl iniciativou gymnazijního profesora Jaromíra Rádla, který v té době v továrně pracoval. Středisko se věnovalo hudbě a divadlu a vrcholem jeho tvorby bylo hudebně divadelní pásmo Od svítání do svítání, které bylo založeno na lidové hudbě. O vystoupení byl velký zájem a pásmo se hrálo po okolních městech až do konce války.
Když do Vysokého Mýta dorazila osvobozenecká armáda, ubytovala se část důstojníků ve městě. Do budovy cukrovaru, kde firma Stratílek sídlila a kde rodina Stratílkova i žila, umístili vojenské koně a skupinu strážných. Jeden sovětský důstojník, vlastně náhodou, neviděn ostatními veliteli, přišel až do jejich kuchyně. Vlastimil Stratílek mladší si i po letech si vybavil jeho kradmá upřímná slova přesně:
„Vyvarujte se komunismu!“
Vlastimila vyhodili a Václava zavřeli
Únorový převrat měl pro firmu Stratílek i pro rodiny majitelů tragické následky. Továrna budovaná po dvě generace byla znárodněna a začleněna do národního podniku Sigma-pumpy Olomouc. Václav a Vlastimil Stratílkovi mohli ve vedení firmy zůstat jen krátce . Vlastimila vyhodili v roce 1951, a nikde ho nechtěli zaměstnat. Nakonec se stal skladníkem v Mototechně v Pardubicích.
Osud Václava byl tragičtější. Poskytl peníze svému švagrovi, který se chystal emigrovat. V následném monstrprocesu ho odsoudili na třináct let. Synovec Vlastimil vzpomínal na jeho stav, když se vrátil domů: „Dalo by se říct, že to byl člověk s vymytým mozkem… Takoví lidi se strašně báli…
„Nikdy nepopsal – ač jsem se o to pokoušel – jediný den ve vězení, nikdy neřekl nic, ani svému bráchovi.“
Během socialismu se název a výrobky podniku několikrát změnily, po roce 1989 vznikla Továrna hasicí techniky s.r.o. Výrobky firmy Stratílek stále používá mnoho dobrovolných hasičských sborů, které je udržují v provozuschopném stavu. V roce 2016 si Vysoké Mýto připomínalo tohoto významného rodáka. Náměstí tehdy zaplnilo sedm desítek strojů této značky. Vlastimil Stratílek mladší se z připomínky rodinné tradice radoval...
