1989

Její hlas, často přehlušovaný drnčením a pískáním socialistických rušiček, byl jedním z těch, které lidem v Československu v době normalizace přinášely svobodné zpravodajství. 26. května slaví 75. narozeniny.

Učitel na jičínské ekonomce Josef Novotný položil telefonní sluchátko a vrátil se do třídy. Byl 21. listopad 1989. „Takže studenti v Hořicích stávkují. A co vy?“ Pak začala stávka a místo výuky probíhaly debaty s učiteli o dění v Praze. 

Michael Kocáb se vždy považoval za hudebníka. Politikem se stal neplánovaně. V listopadu 1989 zprostředkoval klíčová jednání mezi komunisty a opozicí. Hned poté se ujal možná nejzásadnějšího úkolu té doby: co nejrychleji vyprovodit sovětské okupanty.

Tehdejší středoškolák přicházel na Václavské náměstí od 15. ledna 1989 každý den a účastnil se 21. ledna i takzvané národní poutě k hrobu Jana Palacha v jeho rodných Všetatech.

Shromáždění k 71. výročí vzniku Československa rozehnala policie obušky. Mezi zbitými a zatčenými byl tehdy třiadvacetiletý Pavel Šimon. Před trestním stíháním ho zachránila sametová revoluce.

Před třiceti lety se splnilo přání, které nejčastěji skandovali lidé na náměstích v listopadu 1989: Svobodné volby! Do volebních uren vhodilo 8. a 9. června 1990 svůj hlas 96 procent voličů, ačkoli už k volbám povinně nemuseli.

V neděli 15. ledna 1989 se představitelé nezávislých iniciativ pokusili uctít na Václavském náměstí památku Jana Palacha. „Bezpečnostní“ složky proti nim a všem přítomným zasáhly. Následovaly další demonstrace, opět surově potlačované.

Sedm lednových dnů roku 1989, během nichž se probudila česká veřejnost, dostalo název Palachův týden. Od 15. do 21. ledna se na Václavském náměstí sešli lidé, aby protestovali proti potlačení vzpomínkové akce k uctění památky Jana Palacha.