Nezapomeňme

První kniha ze série Nezapomeňme vznikla k výročí 30 let od sametové revoluce. Ve spolupráci s Albatros Media pokračujeme už třetím dílem. Irena Tatíčková, která publikace sestavuje, mluvila o příbězích dalšího, právě vydaného souboru příběhů.

Co znamenal listopad 1989 pro ty, kdo patřili k protikomunistické odbojové skupině kolem bratrů Mašínů, či pro jejich příbuzné, kteří zůstali v Československu?

Zdaleka ne všichni, které Státní bezpečnost registrovala jako své spolupracovníky, se ke spolupráci zavázali dobrovolně, ne všichni někoho udali. Míru jejich spolupráce však bylo možno nahlédnout po otevření archivů mnoho let po převratu.

Jedna z prvních profesionálních pěstounek v SOS vesničce v Doubí Eva Borková vzpomínala, jak komunistický aparát celou dobu normalizace čekal na záminku dětské vesničky zrušit.

Obnova právního státu patřila k hlavním polistopadovým úkolům. V jakém postavení byli za normalizace soudci a advokáti? Jak proběhla očista justice od zkompromitovaných lidí?

Od 17. listopadu 1989 se traduje, že komunismus „zbourali studenti“. Jak to ale vlastně bylo? Vládla na vysokých školách proreformní a protirežimní atmosféra? Nebo do poslední chvíle představovaly spíše konformní složku společnosti?

Vyzvánění zvonů, projekce na Národní třídě v 17.00, 18.45 a 20.00, ocenění pěti statečných z ČR, Slovenska, Polska, Německa a Maďarska v Národním divadle, koncerty, výstavy a další akce po celé republice #nezapomeňme.

„Sedmnáctý listopad byla ta zápalná bomba, která to odpálila, ale musím říct, že my jako organizátoři jsme s tím nepočítali,“ uvedla Monika MacDonagh Pajerová, jedna z organizátorů studentského shromáždění na Albertově.

Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří zasahovali proti demonstrantům, se říkalo mlátičky. Účastnili se i brutálního zákroku 17. listopadu 1989. Jak svou roli hodnotí po 30 letech?

Do činnosti Občanského fóra (OF) se zapojil až sedmý den sametové revoluce, v předvečer demonstrace na Letné, na jejímž programu se podílel.

Socialistický svaz mládeže patřil k nejvýraznějším organizacím komunistického zřízení. Měl být mimo jiné „přípravkou“ na členství v KSČ a také nástrojem pro ovlivňování života mladých lidí. Někteří svazáci však sehráli nezanedbatelnou roli při pádu režimu…

Anně Tesařové-Koutné, kdysi plné ideálů o sociální spravedlnosti, zničil komunismus život pro nesouhlas se sovětskou okupací a kvůli šíření „protistátních tiskovin“ zavraždil i manžela.

"Činit dobro, to člověka dělá šťastným. Šťastný nemůže být člověk, když někomu ubližuje," vyznává se skaut Eduard Marek. Nacisté ho stíhali za pomoc Židům, komunisté za pomoc pronásledovaným a vedení dětí ke skautingu.

Pád komunistického režimu a jeho ideologie udělal pronásledovaného chartistu a spisovatele Karola Sidona, jak říká, šťastným. Doufal, že už navždy. Jeho židovského otce umučila v Terezíně nacistická totalita. Dnes ale říká, že se mýlil.

"Estébáky mé mlčení přivádělo v zuřivost. Dávali mi do žeber a prý mně teď ani ten můj Bůh nepomůže. Řekl jsem jim, že všechno vidí... a oni se podívali do okna a chvíli do něj koukali. Bylo na nich vidět, jak jsou pověrčiví, říká dnes už s úsměvem biskup Malý.

Soukromé podnikání patřilo k hlavním výdobytkům svobody, kterou přinesl listopad 1989. Mnozí obstáli a vybudovali fungující firmy, řadu nových podnikatelů však „divoká“ 90. léta semlela.

Neúnavný bojovník proti totalitě Tomáš Hradílek mocné této republiky kritizuje už přes půl století. Naposledy držel hladovku proti opětovné kandidatuře Zemana.

Dům manželů Chnápkových byl zřejmě poslední vyvlastněnou usedlostí v Československu. Došlo k tomu těsně před listopadem 1989, na základě zákonů z padesátých let.

V prosinci 1989 padla „železná opona“, která oddělovala sovětský blok od západního světa. Stříhání drátů na hranicích je zřejmě nejvýraznějším symbolem nově nabyté svobody. Jak tehdejší události vidí někdejší důstojníci Pohraniční stráže?