V minulém týdnu uplynuly dva roky od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Co všechno budeme muset ještě prožít, než si budeme moct říct, že válka na Ukrajině skončila? A jak ten konec může vypadat?
„Rusové by dokonce i stažení ze všech okupovaných území Ukrajiny prodali jako vítězství,“ otevírá téma Jan Dobrovský. „Protože by mohli prohlásit, že ukončují ,denacifikaci‘ a vracejí se domů.“
My si ovšem tu otázku musíme položit z hlediska Ukrajinců, kde je situace daleko složitější: co se ještě dá považovat za vítězství, a co už znamená porážku? „S vítězstvím Ukrajiny to není jednoduchá věc,“ konstatuje Petra Procházková.
„Existují jen špatná a ještě horší řešení. Ideálem z hlediska mezinárodních norem – ve kterém bychom chtěli žít – je samozřejmě návrat ukrajinských hranic z roku 1991. Otázkou je, zda je taková varianta vojensky reálná.“
Ukrajinská past podle Procházkové spočívá v tom, že čím déle válka trvá, tím hůře se budou okupovaná území integrovat zpět do Ukrajiny. Důvodem je už jen to, že v rámci osvobozování okupovaných území ukrajinská armáda vlastně nezbytně způsobuje i ztráty a oběti lidem, které osvobozuje od Rusů. Petra Procházková připomíná situaci obyvatelstva na východní a částečně jižní Ukrajině před vypuknutím války. „Do února 2022 žila na levém břehu Dněpru a na dnes okupovaných územích řada lidí, kteří si svou budoucnost představovali tak, že je nejlepší být zadobře s oběma stranami. Svou budoucnost viděli jako most mezi jedněmi i druhými. To skončilo – po únoru 2022 se postavili na jednu, nebo druhou stranu barikády.“ Jindřich Šídlo k tématu dodává:
„Ukrajina dva roky hrdinsky bojuje. Ztratila stovky tisíc svých občanů. Slyší, že bojuje i za nás, a je to pravda. A asi potřebuje vidět na obzoru něco jako vítězství. Jinak si Ukrajinci řeknou: proč to všechno vlastně děláme? Proto se musíme ptát po definici toho, co to znamená ‚zvítězit‘.“
Když navážeme na slova, která v našem podcastu před časem říkal poradce prezidenta Tomáš Pojar: vítězství už je, že Rusové nedosáhli toho, co si 22. února 2024 představovali. Ano, to možná může stačit nám. Ale bude to stačit Ukrajincům? Nebude to znamenat obrovskou frustraci ze zbytečně obětovaných životů a pocit, že je Západ zradil, protože pomáhal pozdě, málo a váhavě? Je to zvláštní dilema, potvrzuje Petra Procházková. „Trvá to strašně dlouho, skoro každému tam někdo umřel. A Ukrajinci si uvědomují, že k nějakému řešení se bude muset dojít.“
„Ale jak to udělat, aby Ukrajici nevnímali ty padlé a zavražděné jako zbytečnou oběť? A co se stane, když těm lidem pak někdo řekne: tak jo, holt se to nepovedlo, tak to těm Rusům necháme…?! To by byla strašná mravní facka.“
Ostatně postoj k územím okupovaným už od roku 2014 se po napadení celé Ukrajiny také zásadně změnil. Petra Procházková popisuje pocit mnoha Ukrajinců hlavně ze západní části země, jaký byl ještě před rokem 2024: „Většina Ukrajinců má dnes jasno, před rokem 2022 tomu tak nebylo. Donbas považovali za jakýsi ošklivý kus země, zničený, vytunelovaný, s divnými lidmi, pro které je jejich perspektivou návrat sovětského světa. Spousta Ukrajinců se na to území dívalo skrz prsty – neměli bychom to těm Rusům vlastně nechat? Ale to se dnes zásadně změnilo...“
Pro Jana Dobrovského by pro Západ jediným vítězstvím byl stav, kdy by obnovil svou odstrašovací sílu z doby studené války. Ale je otázkou, zda na to Západ má sílu, a pro Ukrajinu ani takové řešení nemusí být dostačující.
„Ukrajina by se nakonec mohla ocitnout v tragické situaci: Západ bude spokojen, ale ona ztratila své území.“
Podle Dobrovského navíc musíme Rusům lépe rozumět, aniž bychom ovšem projevovali porozumění pro to, co dělají. „Nemyslím si, že ten národ je z definice zločinný. Ale jeho dějiny jsou jedna krutost za druhou, je to už zděděná mentální výbava. A změnit tenhle pohled Rusů bude obtížné, protože oni budou chtít mít znovu diktátora.“
Máme jako Západ dostatek sil odstrašit Rusko? Jak těžké je osvobozovat vlastní území, když nemůžete regulérně útočit na území nepřítele? Proč se nedá o Ukrajině mluvit jako o jednom celku? Proč mnozí ruskojazyční Ukrajinci dnes nenávidí Rusy ještě víc než Ukrajinci ze západní části země? Jak se dnes dají v Rusku dělat výzkumy veřejného mínění? V 85. díle podcastu Dobrovský & Šídlo najdete mnoho otázek a inspirativních odpovědí.
