Pamětníci vzpomínají, že devadesátá léta byla jízda nejen pokud šlo o cestování, privatizaci, účesy, ale „vodvaz“ byl i organizovaný zločin, veksláci a celebrity okolo majitele pražského Discolandu Sylvie Ivana Jonáka. A také nájemné vraždy... A co se týče financování politiky, nebylo k tomuto světu mnohdy daleko.
Jindřich Šídlo lapidárně shrnuje: „Padaly kvůli tomu vlády, střílelo se na sponzory politických stran. Dodnes z toho zůstávají nejasnosti, a možná i závazky, které naši zemi někam táhnou.“ A Jan Dobrovský k tomu dodává: „Byl to šok. Zklamání z lídra transformace, symbolu svobody a Západu, šok z toho, že nás trochu podvádí. A vznikla z toho zásadní politická krize.“
Je pravda, že vymýšlení neexistujících sponzorů se jmény Lájos Bács a Radjiv M. Sinha bylo ještě vcelku legrační záležitostí, ale když se v roce 1999 někdo pokusil zastřelit sponzora ČSSD Ivana Lhotského, bylo jasné, že polistopadové „období nevinností“ a elementární důvěry v to, že politické strany hrají v rámci pravidel, je definitivně u konce.
Ale ve dvacátém vydání podcastu Dobrovský & Šídlo nezůstaneme jenom v devadesátých letech. Dotkneme se prezidentských kampaní Miloše Zemana – tu první evidentně podpořil ruský kapitál, tu druhou pak Zemanův samotný výkon funkce prezidenta, kdy objížděl české země za peníze daňových poplatníků, a říkal tomu, že „nedělá kampaň“.
Dozvíte se, že největšími sponzory politických stran jsme prakticky my všichni, kteří platíme daně, a to ze zákona. Nebo že limit na výdaje v předvolebních kampaních je prakticky nesmysl.
Řekneme si něco o tom, že zatímco jedna skupina voličů sleduje své politické favority a jejich finance doslova pod lupou a nic jim neodpustí, jiné skupině jsou finance jejich politických favoritů s odpuštěním šumafuk.
A také si ujasníme, že jsou vlastně jen dvě cesty, jak politiku financovat – buď předhodit politické strany čistě napospoas sponzorům, jako je tomu třeba v USA, nebo jejich činnost financovat ze státního rozpočtu, jako je to u nás. Žádná z cest není dokonalá a má svá rizika. Poslední kauza s dary pro hnutí STAN koneckonců ukazuje, že problém stále trvá a bude o něm potřeba znovu otevřít veřejnou, a možná i parlamentní debatu.
