V archivech bezpečnostních složek jsme zjistili, že onen sexuální predátor lhal a za agenta StB se pouze vydával. Byl řadovým komunistou. Paní Milena Watsonová nám vyprávěla, jak moc pil. Domnívala se, že ho to stálo život. Věřila, že se upil k smrti. Můžeme se dnes jen domnívat, jestli jí to někdo řekl, aby uklidnil její narušenou psychiku, a silně rozrušenou dívku uklidnil, on ale nezemřel a dožil se ještě dost vysokého věku.
Už si nepamatovala, kdy přesně školu opustila, ale řekla nám, že to bylo právě až po jeho „smrti“. Byla to podle ní chvíle, která ji osvobodila. Poslední záznam, ve kterém můžeme její jméno najít, je v zápisu z pedagogické schůze ještě 25. listopadu 1963. Ze školy odešla na psychiatrii, konkrétně na psychiatrickou kliniku profesora Vladimíra Vondráčka v Praze, kde zůstala po dalších osm měsíců. Kdo ji tam odvezl? Nevíme, je to jedna z věcí, které ona sama vytěsnila. Kamarádky neměla, o žádných nemluvila, a nikomu se nesvěřovala. Pomohl jí zřejmě někdo z rodiny, kterou v Praze měla. Dnes už nedokážeme ověřit s jakou diagnózou se léčila. Pátrali jsme v archivu současné psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a k její osobě lékařská karta dnes již neexistuje.
Odvážila se promluvit až na psychiatrii. Nikdo jí nevěřil
Paní Milena kvůli znásilnění musela podstoupit umělé přerušení těhotenství, ale nedokázala si vybavit kdy. „Nikdy jsem pak nemohla mít děti,“ dodává. „Musela jsem po té tyranii na interrupci a od té doby to už nešlo. Ze začátku mi to vadilo, ale časem jsem si zvykla. Až teď ve stáří mě to opět začalo mrzet. Nemám už nikoho.“
Na psychiatrii se o znásilnění konečně odvážila promluvit. Nikdo ji neposlouchal. „Nejhorší na tom bylo, že když jsem ležela v nemocnici, tak mi doktor vůbec nevěřil. Po všech těch hrůzách jsem potřebovala, aby mě někdo podržel, ale on mi nevěřil. To mě dostalo do stavu, ze kterého jsem se nemohla vzpamatovat,“ říká Milena Watsonová.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
