Taková znásilnění žen a dívek neprobíhala za noci v temném parku, ale ve vyšetřovnách StB, v budovách škol, na internátech. Násilníci využívali zoufalství obětí, jejich strachu z tajné policie StB a velkého společenského vlivu funkcionářů KSČ. Vydírali je a dovedli k naprostému psychickému zhroucení, často na pokraj sebevraždy a úplné sexuální odevzdanosti. Dívky chycené v takové pasti se pod výhružkou perzekuce rodiny a blízkých podvolily všemu.
Paní Watsonová, v době natáčení pětaosmdesátiletá dáma, nás výslovně požádala, avychom její příběh zveřejnili, prozradila nám i jméno násilníka. Během našeho pátrání bohužel paní Watsonová zemřela. Snažíme se dohledat další detaily tohoto případu, k následujícím faktům jsme dospěli.
Za paní Milenou Watsonovou jsme se poprvé vypravili v září 2023. Využili jsme chvíle, kdy přicestovala z Anglie do Prahy na krátkou návštěvu své vzdálené rodiny. Žila ve Velké Británii ve městě Purley jižně od Londýna. Do Británie emigrovala v roce 1967, utíkala před násilím, kterého se na ní dopouštěl kolega.
Paní Milena se během prvního natáčení sama zmínila, s jistým ostychem, že kdysi zažila velmi nehezký příběh, kdy byla po celé dny držena v temné místnosti, hodiny svázána na židli, psychicky týrána a znásilněna. Když násilník drobnou dívku tenkrát odvázal ze židle, prosila ho, aby mohla zhasnout a spát, on jí to nedovolil, zářivky prý svítily po několik dní, během kterých ji její kolega, učitel, znásilňoval a nedovoloval spánek. Nevyspalá a zdeptaná prý ztratila odvahu vzdorovat a byla násilníkovi sexuálně zcela odevzdána.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
