Všechny články

Jaké jsou postoje současné ruské společnosti? Jaká je situace tamních lidskoprávních aktivistů? Mluví o tom účastníci série besed, které v České republice pořádá sdružení Gulag.cz a česká pobočka sdružení Memorial.

Ve svých třiceti měl za sebou vojenský parašutista Antonín Husník ledasco – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích… A pak znovu týrání, tentokrát v komunistické režii. Oba totalitní režimy 20. století ho považovaly za hrozbu. 

Během státního svátku Den boje za svobodu a demokracii proběhly hned dvě velké regionální akce – vernisáž výstavy Příběhy z Ukrajiny a koncert k výročí sametové revoluce. Intenzivní zážitky ale přinesl už den předcházející.

Proč jsme se třiatřicet let po listopadu 89 ocitli v situaci, kdy si v prezidentských volbách vybíráme i mezi exponenty komunistické éry? Bylo možné zakázat KSČ? Má po třiceti letech platit lustrační zákon? A jak na troskách starých křivd nebudovat nové?

Punkové hnutí v normalizačním Československu ze začátku nebylo žádným cílevědomým „bojem“ proti režimu a už vůbec ne politickou opozicí. Režim si z pankáčů ale nepřátele vyrobil.

Ceny Paměti národa letos poprvé putovaly i na Ukrajinu. Jedním z laureátů byl pan Myroslav Marynovyč, někdejší disident a dlouholetý politický vězeň, v současnosti prorektor Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově.

Češi v Kladsku přitahovali pozornost už v 19. století, i po sto letech pruské vlády totiž dokázali vzdorovat germanizaci. „Český koutek“ se po válce ocitl v Polsku, a oni se jako ‚Němci‘ proto museli vystěhovat. Někteří zůstali, jejich potomci se dodnes cítí Čechy.

Zatímco naši zemi v následujících týdnech čekají prezidentské volby, které splňují demokratické parametry, ve volbách, které se odehrály před časem v Bělorusku, končí kandidáti ve vězení či v exilu. A na Ukrajině umírají tisíce lidí ve válce.

Jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Pečlivě zinscenovaný proces začal před 70 lety 20. listopadu 1952. Při srovnání s podobnými procesy v komunistických zemích zde padl nejvyšší počet absolutních trestů.

Pět statečných osobností. Silné příběhy z východní části Evropy, která prošla dvěma totalitami dvacátého století. A memento vůči totalitě současné reprezentované putinovským Ruskem. To jsou letošní Ceny Paměti národa. Podívejte se na záznam z předávání.

V roku 1942 začala ľudácka Slovenská republika posielať Židov do vyhladzovacích táborov. Eliho Vaga a jeho sestru Ester poslali rodičia samých do hôr, aby prežili. Dvanáctiročný Eli sa k tejto úlohe postavil statočne.

Co to jsou „lidská práva“? Jaké jsou jejich historické kořeny? Co pro nás znamenají? Nad těmito otázkami se zamýšlí filozof Daniel Kroupa v sérii rozhovorů vedených Andrejem Novikem. Každý díl podcastu se věnuje jednomu článku Všeobecné deklarace lidských práv.

3. listopadu zemřela devadesátiletá Alena Popperová, jejíž příběh je svědectvím o holocaustu z pohledu dítěte z česko-židovské rodiny. Její otec zaplatil životem za směšné přestupky proti protižidovským opatřením a matku gestapo týralo bestiálními výhružkami.

Karel Schwarzenberg si po smrti Jana Masaryka jako devítiletý kluk slíbil, že nikdy nepřestane usilovat o svobodu Československa. Za největší zázrak svého života považoval návrat do vlasti. Karel Schwarzenberg zemřel 11. listopadu roku 2023.

Ceny Paměti národa převezmou v Národním divadle stateční lidé, kteří nám vyprávěli své příběhy. 17. listopadu mezi nimi bude i Marie Susedková. Estébáci jí při výslechu přerazili čelist.

Generála Antonína Husníka oba totalitní režimy 20. století považovaly za hrozbu. Statečný voják pro Paměť národa vyprávěl svůj strhující příběh.

Evangelická teoložka Eva Melmuková Šašecí odmítla vydírání a nepodepsala spolupráci se Státní bezpečností. Poslední rozloučení se statečnou evangeličkou proběhne dnes v 15 hodin v dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.

Pražské dohady při sestavování magistrátní koalice neberou konce. Zavání to snahou nechat se nakonec „okolnostmi dotlačit“ ke koalici ANO a SPOLU. Vzniká v Praze laboratoř pro nový typ opoziční smlouvy?

Jakmile ustašovci dorazí do jejich vesnice, bude zle... Z pětičlenné srbské rodiny žijící na chorvatském území přežili druhou světovou válku jen dva – Milan Štekovič a jeho matka. Ostatní sourozenci zemřeli v Jasenovaci, chorvatské obdobě Osvětimi.