Všechny články

Punkový parník v létě 1985 se stal jedním z milníků československé punkové a alternativní hudební scény. Koncert kapel F.P.B., Plexis a Už jsme doma se navzdory zásahu bezpečnostních složek nakonec uskutečnil.

„Tohle dají dohromady jen sestry,“ pravila nová vedoucí domova důchodců v pražské Šolínově ulici. V únoru 1972 nastoupily do zdevastovaného ústavu františkánky. Pro domov znamenala jejich práce naději, pro ně záchranu života v komunitě.

Značka Zara uvedla na trh dětský halloweenský kostým připomínající vězeňský mundúr. To vyvolalo kritiku. Není ale zdaleka první, kdo využil motivy spojené s koncentračními tábory. Za pruhy se přitom neskrývá jen symbol, ale také příběhy lidí, kteří je museli nosit.

Během kolektivizace je z politických důvodů vyloučili ze zemědělských škol a poslali pracovat na státní statky v okrajových a pohraničních oblastech. Tato generace, která se stala obětí komunistického režimu, se později ironicky označovala jako „zelení baroni“.

Nisko 1939 – kufr, batoh, vlastní zásoba jídla a pár kusů oblečení. S takovou výbavou museli židovští muži opustit své rodiny. První vlak vyjel z Ostravy 18. října 1939. V okupovaném Polsku je čekala nucená práce pod dohledem SS.

Matka se bála, že se její syn z uranových dolů nevrátí živý. Radim Kuthan ale milost, která mu měla zkrátit patnáctiletý trest, odmítl. Považoval ji za ponížení: nechtěl přijmout výhodu od režimu, který ho neprávem věznil.

Proces Bruštík a spol. zasáhl osm lidí spojených s uherskobrodským podnikem Sběr. Josefu Jehličkovi StB odvedla otce na dva roky a dědečka na dvanáct let. Ludmile Svatkové se otec z vězení už nevrátil.

StB chtěla básníka Josefa Mlejnka paralyzovat a diskreditovat, uvedl v roce 1983 poručík Jiří Slanina. Estébáci z Havlíčkova Brodu využili jeho vztah s mladší dívkou a rozšířili pomluvu, že udal kamaráda, aby zachránil sebe.

Komunistická ideologie nabízela jednoduchý obraz člověka i návod, jak ho převychovat. Psychoanalýza tento obraz narušovala důrazem na nevědomí, vnitřní konflikty a osobní svobodu. Za normalizace proto přežívala převážně v neoficiálním prostředí.

V roce 1980 vedl dlouholetý náčelník horské služby v Jeseníkách Zdeněk Zerzáň expedici do rovníkové Afriky. Cestovatelé zdolali i nejvyšší africkou horu, Kilimandžáro, kterou podle svých vzpomínek Zdeněk Zerzáň sjel na lyžích z hlavního vrcholu jako první na světě.

Příběhy psané bigbítem, alkoholovými delirii, opiáty i vnitřními rozepřemi. Máničky hledaly svobodu uvnitř sebe, na dně láhve, v doupěti nebo v pavilonech psychiatrické léčebny. Jejich svět zachycuje kronika kapely Bílé světlo z Humpolce.

Podle hrubého odhadu žije na území Česka 40 až 60 tisíc potomků Slováků z Rumunska. Přesné statistiky neexistují. Pro Paměť národa na život v Rumunsku a začátky v nové domovině vzpomínala Františka Trojáková.

Vrchní strážmistr SNB Antonín Otýpka uprchl v roce 1951 z pracovního tábora ve Zbýšově u Brna a emigroval do USA. Jeho žena se čtyřmi dcerami zůstala v Československu. Za manželem se pokoušela dostat třikrát. Když nakonec uspěla, byl už mrtvý.

Beseda Ukrajina bojující se konala 17. září 2026 v Čítárně Hybernská. Hosty byli Lenka Benešová, Stanislav Aseyev a Lenka Víchová. Debatu moderovala Šárka Fenyková, tlumočila Olga Futoram.

Fingovaná nehoda a muž se „zlomenou nohou“: tak začala 28. září 1951 léčka na strážmistra Jaroslava Honzátka z Čelákovic. Ctirad Mašín jej usmrtil při přepadení stanice SNB. Josef Mašín za bratrovým rozhodnutím stojí i po 75 letech.

Pochod z Trutnova na Hrádeček připomněl nedožité devadesátiny Václava Havla. Účastníci cestou vzpomínali na listopad 1989, četli Chartu 77 a mluvili o jeho odkazu. U Havlovy chalupy se nakonec sešlo asi šedesát lidí.

Kamenná mohyla Ivančena připomíná skauty, kteří se zapojili do protinacistického odboje a na konci války padli do rukou gestapa. Jejich rodiny ještě po osvobození doufaly, že se vrátí domů. Naději jim vzal nález hromadných hrobů na židovském hřbitově v Těšíně.

Rusíni od roku 1939 prchali ze své domoviny před maďarským režimem do Sovětského svazu. Namísto bratrského přijetí je čekalo věznění. Když se v řadách československé armády vraceli jako vítězové, jejich domov už ovládala stejná mocnost, jejímiž gulagy mnozí prošli.

Bývalý příslušník 601. skupiny speciálních sil Michal Kadlec podle svých slov při výcviku překračoval domnělé fyzické hranice vrcholových sportovců. Se spolubojovníky si vzájemně důvěřují díky schopnosti soustředit se a nepolevit ani při hladu a nedostatku spánku.