Všechny články

38 obětí. Domy zničené pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty. Tak vypadala odveta Němců v obci Javoříčko na Litovelsku. Dnes se o ní mluví jako o moravských Lidicích.

Jindřich Šídlo je na Turnov hrdý. Život města změnil „dočasný“ pobyt sovětských vojsk a už dlouho je den jejich odchodu městským svátkem. I pod vlivem ruského napadení Ukrajiny je dnešek poprvé oficiálním významným dnem České republiky.

V původním návrhu trestů monstrprocesu z června 1952 pro 17 mladíků, kteří v Heřmanově Městci vylepovali letáky, dokonce byly dva tresty smrti. Před několika dny zde odhalili pamětní desku, která tragickou událost připomíná.

Dominik Duka byl v čele pražské arcidiecéze vystřídán organizátorem předlistopadových křesťanských diskoték a zastáncem ustavičné pastorační činnosti. Jan Graubner má blíže ke konzervativnímu křídlu církve a odmítá jednoduché odsudky. S „pacáky“ mluvil o…. počasí.

Boží mlýny prý melou jistě… Ale pomalu. Často se lidé, kterých se to týká, spravedlnosti za života nedočkají. Je to i případ protektorátního premiéra Aloise Eliáše, kterého před osmdesáti lety nacisté popravili. 

V červnu 2013 Robert Šlachta a Ivo Ištvan během jediné noci ukončili existenci kabinetu Petra Nečase. Následující roky ostudy a rozvratu státu měly být varováním pro všechny. Zdá se, že nebyly. Protože některé typy lidí v politice se prostě nepoučí…

Dne 16. června 1942 se mělo konat v parku Národního muzea setkání tří odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: pětadvacetiletého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše…

„Byla tam plná místnost estébáků, papalášů z okresu i s jejich šoféry. A na mně ukazovali, jakou mají novou mašinku,“ vzpomíná Bohumil Zhof. Státní bezpečnost ho zatkla již roku 1948 za vydávání protikomunistických letáků.

Kolo ukryté v koupelně, bomba v kuželníku… Rakev s leteckými kombinézami a další, dětská, pohřbená s padákem uvnitř. Bedna, ze které wehrmachtu na východní frontě vypadly vojenské věci vystlané… zase kusy padáku. I malé činy tehdy znamenaly velký risk.

Gestapáci podezřívali v červnu 1942 obyvatele malého jihočeského městečka, že ukrývají parašutisty. Desítky lidí skončily na popravišti nebo v koncentračních táborech. Zabíjelo se zde i v květnu 1945, městečko během války přišlo o desetinu obyvatel.

„V Osvětimi jste si připadali jako v nějakém hororovém filmu, kde jste spíš pozorovatelem než aktérem samotným.“ Kamila Sieglová tři roky putovala po koncentračních táborech, s tou zkušeností se vyrovnávala po celý život. Před několika dny se její příběh uzavřel.

Paní Jaroslava Skleničková, nejstarší žijící pamětnice tragédie, přežila se svou sestrou a maminkou Lidice i útrapy tábora Ravensbrück. Se smrtí svého otce, kterého nacisté zastřelili spolu s dalšími lidickými muži 10. června 1942, se nikdy nesmířila.

V hromadných hrobech na území katastru obce Postoloprty bylo nalezeno 763 mrtvých těl, podle odhadů ale šlo o nejméně 2000 osob. Mezi 27. květnem a 7. červnem 1945 zde došlo k masakrům stovek civilních obyvatel německé národnosti – místních i z nedalekého Žatce.

Putovní výstava představí na Jablonecku osudy deseti místních pamětníků. Významné příběhy spjaté s regionem zpracovali studenti jabloneckých základních škol a gymnázií pod záštitou Paměti národa Severní Čechy.

Spolupracovnice Paměti národa Scarlett Wilková už několik let natáčí příběhy řecké komunity v Česku. Osudy řeckých uprchlíků inspirovaly vznik jejího nového románu Až uvidíš moře.

Oblíbený moravský farář a politický vězeň Antonín Huvar by se letos dožil sta let. „Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně!“ Život výjimečného člověka a politického vězně toto krédo naplnil.

Nebyly to pouhé milenky či přítelkyně. Všechny věděly, že nějak pomáhají odboji a riskují. Velmi. Tyto ženy stály po boku Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi. Věděly, že nasazují život pro něco, co je přesahuje.

Kdo bude čtvrtým českým prezidentem či prezidentkou? Začněme pohledem do roku 2012. Jan Fischer byl favoritem volby. Daleko vzadu v průzkumech Miloš Zeman. Karel Schwarzenberg kandidoval, aby do toho vnesl trochu kultivovanosti. Jak to dopadlo, víme...

Členství v Pionýrské organizaci nebylo za socialismu pro děti povinné, jak se dnes někdy mylně uvádí. Všechny děti ale byly vedeny k tomu, aby toužily stát se pionýry. A u většiny dětí se to dařilo - třeba jen proto, že chtěly zapadnout do kolektivu.