Všechny články

Staroměstská radnice je v plamenech, kolem se střílí, lidé jsou v budově uvězněni. Kdo by se pokusil dovnitř proniknout, riskoval by svůj život. Dnes stoletá Marie Dubská to udělala.

Během mobilizace v roce 1938 se v pohraničí zúčastnil potyček s henleinovci. V den vypuknutí druhé světové války ho zatklo gestapo. Přežil ty nejtvrdší nacistické koncentráky, dvakrát připravoval útěk. Po osvobození Osvětimi se přidal k československé armádě.

Severně od Minska se nachází les jménem Kurapaty, stěžejní místo běloruské národní paměti. Ve 30. a 40. letech 20. století zde byly v masových hrobech pohřbeny desítky tisíc obětí stalinských represí. Jejich připomínku chce stávající Lukašenkův režim zmařit.

Co v obci pod Orlickými horami mají společného Čeští bratři z 15. století a soukromí zemědělci o pět století později? Pronásledování. Obě skupiny se snažily ubránit si základní lidskou svobodu.

Ve dnech, kdy českoslovenští komunisté nejspíš definitivně opouštějí parlament, pociťují lidé, kteří se v minulosti diktátu kdysi všemocné strany postavili, vděk a zadostiučinění. Jedním z nich je i Ivo Klempíř.

Javad Cihlář se narodil v Íránu afghánským uprchlíkům. Rodiče zemřeli, on zamířil do Turecka. Přežil plavbu po moři na přetíženém člunu i mnohahodinové skrývání na podvozku kamionu. Dojel kamsi do středu Evropy. Zjistil, že té zemi se říká Česká republika.

Česká Němka Hermína Musilová se zamilovala do Čecha ze své rodné vesnice. Ve vysokém stupni těhotenství pak ale musela do odsunu a rodina se mohla sejít až po několika letech. V Československu se mezitím chopili moci komunisté.

V noci ze 14. na 15. prosince roku 1951 se skupina muklů ze šachty číslo 14 uranového dolu u Horního Slavkova pokusilo o útěk. Tehdejší události mapuje rozhlasový dokument Adama Drdy.

Jiří Koref byl posledním svědkem holocaustu v Německém, dnešním Havlíčkově Brodě. Jaké byly osudy lidí z místní židovské komunity? On jako malý chlapec prošel Terezínem a jen v okruhu své rodiny ztratil 23 příbuzných.

Letos v září v Polsku blahořečili kardinála Stefana Wyszyńského, V letech studené války se stal klíčovou postavou odporu proti komunismu nejen v rámci polské katolické církve, ale i v širší středoevropské perspektivě.

Počínaje 6. říjnem představí pobočka Paměť národa Severní Čechy v městečku Hejnice stejnojmennou výstavu. Vypráví několik příběhů spjatých s Libereckým krajem. Z expozice vám přinášíme ochutnávku v podobě pěti krátkých medailonů.

Předvolební vydání podcastu Paměti národa z dílny dvojice Dobrovský & Šídlo přináší reflexi uplynulých čtyř let vládnutí premiéra Andreje Babiše, autoři se také ale zamýšlejí o cestě k nápravě stávajících poměrů.

„Ruce vzhůru, vzdejte se, jste zatčen!“ Gestapáci ani estébáci ale takto mírná slova nepoužívali, dokládají to vzpomínky lidí, kteří peklem zatýkání prošli. 

Liberecký Němec Ervín Šolc musel za druhé světové války bojovat ve wehrmachtu, srdcem ale byl komunistou. Českoslovenští komunisté ho však kvůli jeho původu mezi sebe nevzali.

Poprvé jsem potkal Lubora Šušlíka na podzim roku 2018. setkali jsme se před jeho bytem v Pardubicích. Čekal jsem devadesátiletého starce, namísto toho jsem uviděl vysokého muže oblečeného v moderní bundě. V očích měl klukovskou hravost a prýštila z něj energie.

Narodili se v předválečném Československu, ale většinu života prožili jako občané Německa. Jejich příběhy inspirovaly tvůrce knihy Odsunuté děti. Magazín Paměti národa přináší pětici medailonů pamětníků, kteří se stávají "komiksovými hrdiny".

V polovině padesátých let se na cele v Leopoldově potkali dva mladíci s nedokončeným vzděláním Miroslav Froyda a Jozef Babiak, pokusili se o ilegální přechod hranic. Po více než deseti letech vyšli z kriminálu s vědomostmi vysokoškoláků. Dodnes jsou přáteli.

Walteru Fischlovi bylo pár měsíců, když se jeho rodiče rozvedli, otec při rozvodu uvedl „z rasových důvodů“. Matka pak za války dokázala ochránit sebe i dítě falešnou identitou. Nejbližší příbuzní ale zahynuli ve vyhlazovacích táborech.

Naše divadelní kroužky kombinují divadelní a dokumentaristickou práci. Za tři roky jimi prošlo na 200 dětí a mladých lidí. Co s dětmi prožívá režisérka Tamara Pomoriški, umělecká vedoucí divadelních aktivit Paměti národa?