Všechny články

Středa 15. března 1939 se vryla do paměti mnoha pamětníků: strašné počasí, výhružně vypadající němečtí vojáci v ulicích, plakající rodiče, vlastenecké projevy učitelů, pocity beznaděje a strachu.

Třináct dní po komunistickém převratu byl ministr zahraničí Jan Masaryk nalezen mrtev pod oknem své koupelny na nádvoří Černínského paláce. Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda provedená neznámými pachateli.

Po celé zemi, na všech budovách musely být vyvěšeny na půl žerdi československé a sovětské vlajky a smuteční černé prapory. Ve výkladních skříních nesmělo být nic jiného než portrét J. V. Stalina ve smuteční úpravě, Stalinova busta a odkazy na jeho dílo.

25. únor 1948 tragicky poznamenal životy statisíců Čechů. 248 bylo popraveno, do věznic putovalo 200 000 osob, 4495 ve věznicích zemřelo, 170 938 občanů uprchlo a 280 bylo zabito při pokusu přejít hranice.

Před 50 lety vzplála Pochodeň č. 2. V průchodu domu č. 39 na Václavském náměstí se zapálil Jan Zajíc, symbolicky přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha a v den 21. výročí komunistického převratu. 

Jan Sedláček nechtěl do JZD. Policie u něj našla ilegální literaturu a Chartu 77. Zavřeli ho za rozkrádání socialistického majetku.

Dne 23. února 1949 schválili komunističtí poslanci zákon o Jednotných zemědělských družstvech, který legalizoval násilné odebírání pozemků a majetku soukromým zemědělcům po vzoru Sovětského svazu.

Krátce po osvobození přivedli rodiče tehdy desetileté Evě Lukášové novou „starší sestru“. Jmenovala se Ilse Eichnerová, byla to dcera jejich židovských přátel, která jako jediná z rodiny přežila holocaust.

Čeští disidenti, oslněni polským protikomunistickým hnutím, iniciovali na konci 70. let setkání českých a polských disidentů na hranicích. Místa v horách, kde si disidenti vyměňovali samizdaty, dohodli tajnými kódy.

Do ghetta v Lodži mířily první transporty Židů z Protektorátu Čechy a Morava. Z pěti tisíc, kteří do Lodže dorazili na podzim roku 1941, se jich konce války dožilo pouhých 277.

Nejkrvavější bitva druhé světové války skončila porážkou německé armády, která do té doby postupovala Evropou bez větších potíží. Sovětské vítězství nacistické Německo šokovalo, bitva se stala začátkem konce Hitlera.

Ústřední výbor KSČ na svém zasedání 29. ledna 1970 rozhodl o tzv. výměně členských legitimací.

Dne 28. ledna 1977 vyvrcholila masivní pomlouvačná kampaň proti Chartě 77 shromážděním umělců v Národním divadle, na kterém odsoudili Chartu 77 podpisem tzv. Anticharty.

„Čin Jana Palacha nese v sobě i velké poselství naděje. Chtěl vyburcovat naše svědomí, chtěl protestovat proti naší malověrnosti a onomu stavu, který se nebezpečně blíží lhostejnosti,“ pronesl evangelický farář Jakub S. Trojan nad hrobem Jana Palacha.

V Osvětimi jako šestnáctiletý chodil na práci do továrny a těžce tehdy nesl, že místní lidé se od něj odvracejí, místo aby mu pomohli. I proto později sám pomáhal českému disentu. Jiří Brady by se letos 9. února dožil 95 let.

V neděli 15. ledna 1989 se představitelé nezávislých iniciativ pokusili uctít na Václavském náměstí památku Jana Palacha. „Bezpečnostní“ složky proti nim a všem přítomným zasáhly. Následovaly další demonstrace, opět surově potlačované.

V neděli 18. ledna 1942 začaly transporty plzeňských Židů. Přípravy popsala ve svém deníku dvanáctiletá Věra Kohnová. Se svou rodinou nastoupila do vlaku 22. ledna 1942, všichni zahynuli.

Sedm lednových dnů roku 1989, během nichž se probudila česká veřejnost, dostalo název Palachův týden. Od 15. do 21. ledna se na Václavském náměstí sešli lidé, aby protestovali proti potlačení vzpomínkové akce k uctění památky Jana Palacha.

V neděli 19. ledna 1969 zemřel student Jan Palach, tři dny poté, co se upálil na Václavském náměstí, aby probudil českou společnost upadající do letargie po srpnové okupaci.