Rok 2024 bude opět do značné míry rokem voleb jak u nás doma, tak ve Spojených státech. 5. listopadu 2024 se dozvíme, kdo bude novým americkým prezidentem. Zatím to vypadá, že se s velkou pravděpodobností odehraje repríza duelu Joe Biden – Donald Trump. Což vypadá jako volba nešťastná z obou stran...
Alexandr Vondra připomíná, že Trumpovo prezidentské období mělo i některé světlé stránky. „Prodloužil životnost NATO, protože naučil evropské státy vážit si obrany a dávat na ni víc peněz. I jeho angažmá na Blízkém východě bylo velmi adekvátní.“ Navzdory tomu by Donalda Trumpa jako nominanta republikánů dnes už ale nepodpořil.
„Konec to celé zatemnil, byl fatálně tragický. Nerespektování volebních výsledků je něco, s čím si jakýkoli demokrat nemůže zahrávat.“
Na politiku současného amerického prezidenta se Vondra dívá v zásadě pozitivně. „Joe Biden navzdory všem obavám a navzdory svému pokročilému věku v oblastech, které jsou pro nás důležité – obrana, bezpečnost, Ukrajina, Rusko – svou roli zvládnul. Velkou práci také odvedli lidé z jeho okolí, například jeho poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan a ministr zahraničí Anthony Blinken, dva tahouni, kteří ho drželi v koridoru pro nás důležitém.“
Ve srovnání s Bidenem se předchozí Trumpova politika samozřejmě projevila jako velmi nepředvídatelná, což ale podle Vondry mohlo mít i své výhody.
„Je to samozřejmě špatné ve vztahu ke spojencům. Ale když je nepředvídatelný vůči konkurentům, soupeřům nebo protivníkům, je to přece strategická výhoda?“
Varující ovšem je, že lidé, kteří Donalda Trumpa v mnoha excesech brzdili a dřív nebo později se s ním rozešli, už by s ním do nové spolupráce nešli. Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky a Trump 2.0 by se zřejmě choval odlišně už jenom kvůli obrovské motivaci odčinit potupu z prezidentských voleb a pomstít se. Leccos tomuto vývoji nasvědčuje.
Také Jan Dobrovský varuje před druhým Trumpovým obdobím: „Už se naučil, jak funguje státní správa. Ta administrativa bude už jiná. Vezme si k sobě jiné lidi. A pak uvidíme, kde všude může vzniknout tlak na posílení pravomocí prezidenta. Možná se budeme ještě hodně divit.“
Jak připomíná Jindřich Šídlo, ještě ve volbách roku 2008 se jednalo o „souboj snů“, kdy proti sobě kandidovali Barack Obama a John McCain. „Bylo to tehdy důstojné a na úrovni včetně McCainova uznání porážky. Tak proč země s tak obrovskou demokratickou tradicí a s takovým počtem obyvatel dnes není schopna najít mladší a jiné typy lídrů?“ Jindřich Šídlo tak nadhazuje otázku, která je vlastně ústředním problémem letošního amerického prezidentského souboje.
„Lídři nejsou, a to celosvětově,“ souhlasí Alexandr Vondra. Ti současní podle něj neumějí rozpoznat potřebný „Zeitgeist“. Vědět, co od nich doba vyžaduje... Amerika se ovšem změnila demograficky, sociálně. K nepoznání se podle Vondry například změnila atmosféra na amerických univerzitách.
„Dnes je to úplně jiné, než když jsem tam působil v devadesátých letech. Tehdy byla radost chodit tam a přednášet. Lidi jako Noam Chomsky představovali extrém. Dneska je to pomalu mainstream.“
Podle Vondry se postupně vytrácí i prastarý protestantský étos Ameriky, který velel uskutečňovat nový svět považovaný za lepší, a to nejen doma, ale i ve světě. „Často jsme se tomu i právem posmívali, že Američané chtějí kdekoho demokratizovat, i když na to ty země nejsou a nikdy nebudou připravené. Ale byla to každopádně Amerika s tahem na branku, která věděla, co chce a kam směřuje. Nás v Evropě to dvakrát zachránilo před úplnou zkázou. A tenhle přístup už dnes není dominantní a ustupuje do pozadí.“
Přežijí Spojené státy bez úhony další vládu Donalda Trumpa, pokud by k ní došlo? Jak se na takový scénář může připravit Evropa? Bylo by Trumpovo vítězství jednoznačným povzbuzením pro Putinovo Rusko? Šel by Joe Biden znovu do boje o Bílý dům, pokud by měl jiného soupeře? A mimochodem – co v posledních desetiletích způsobilo zlepšení americké kuchyně? Poslechněte si 80. díl podcastu Dobrovský & Šídlo.
