Jedná se o válečný hrob s ostatky německých vojáků? Místo zkoumá redakce Magazínu Paměti národa u středočeských Nalžovic, upozornili na něj pamětníci. Poznamenali ho zásahy do krajiny, ale nedávný archeologický nález posílil podezření na válečný zločin.

Na pravděpodobně nezdokumentovaný válečný hrob upozornila Post Bellum 93letá Marcela Wallenfelsová z Nalžovického Podhájí. Před 55 lety o něm mluvil majitel mlýna Baňov Ing. Josef Hořejší, který tam za 2. světové války bydlel. „Viděl pochodující vojáky a slyšel, jak se poté z lesa ozvala střelba,“ vzpomíná Wallenfelsová. Podle Hořejšího zpátky šla už jen menší skupina vojáků. Místem, kde nacisté popravovali, mělo být prostranství se stopami po střelách v kmenech borovic. Pravděpodobný válečný hrob je podle místní legendy opodál a prozrazuje ho kámen s křížkem na navršené zemině.                                                                                                                                  

​Nikdo neví, proč zde byl. Kámen s křížkem v nalžovickém Podhájí. Foto: Mikuláš Kroupa
​Nikdo neví, proč zde byl. Kámen s křížkem v Nalžovickém Podhájí. Foto: Mikuláš Kroupa

​„Původním označením byl hranol o výšce asi 40 až 50 cm,“ vybavuje si bývalá geoložka, říká, že před půlstoletím tam byla paseka. Informaci potvrzuje i její syn Tomáš Barvínek. Terasa, na které se kámen s křížkem nachází, byla podle něj dříve daleko patrnější. Ve svahu nad ní si pamatuje zářez po odkopané zemině. „Tehdejší usedlíci našim říkali, že se jedná o pohřebiště,“ dodává.

Munice

Redakce Post Bellum na místo s možným válečným hrobem přizvala archeology z týmu Doc. Pavla Vařeky ze Západočeské univerzity v Plzni, kteří se soustřeďují na 2. světovou válku. Přidali se i policejní psovodi z Hradce Králové.  

Do země se noří vrták, aby se uvolnily případné pachy. Kpt. Radek Laušman a jeho kolega nprap. David Kolář se dvěma německými ovčáky několikrát procházejí tam a zpět, zvířata ale ani neštěknou. 

„Pokud by je tu zastřelili, tak tu určitě budou nábojnice,“ odtuší doktor Petr Netolický.

Detektor kovů pípá co chvíli. Nejprve zvyšuje svůj „tep“ kvůli železitému kameni, následně kvůli úlomku z lesního traktoru, ale už po několika minutách archeolog ze změti hlíny a listí tahá zablácenou nábojnici. Policisté obratem kamsi posílají fotku zkorodovaného žlutého předmětu, během telefonátu jej pak přeměřují a hlásí, že pochází z válečné munice Mauser 57 mm. „Já snad ještě začnu dělat archeologii,“ glosuje úspěch Netolický ve zjevné narážce na svoje školské působiště, přednášky a semináře, které vyplňují většinu jeho času.

Není to jediná nábojnice, postupně jich přibude dalších pět. Archeologové geolokátorem zaměřují přesnou polohu každé z nich. Jak připomínají, hodnotu má především kontext nálezu. V jednu chvíli totiž vyvstává pochybnost, zda se nejedná o místo bývalé střelnice. Nalžovická kronikářka Jaroslava Balounová ji však rozptýlí. Vzkazuje od svého manžela, místního rodáka, že ta bývala jinde.

Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!