Tento výrok zazněl na podzim loňského roku na tzv. Valdajském fóru, tedy diskuzní platformě, která slouží především k prezentaci ruských názorů na globální vývoj. Její iniciátor a pravidelný účastník Vladimir Putin se tam opět zase jednou rozhodl poučit publikum o dějinných souvislostech a zvolil si téma, které je dnes palčivější než dříve. Mluvil o začátku druhé světové války a řekl doslova toto:
Odmítla a nejmocnější muž Ruska se v tomto případě nemýlí, protože z omylu může být člověk vyveden při konfrontaci s fakty. Vladimir Putin s podobnou konstrukcí nepřichází poprvé, dějiny překrucuje úmyslně a účelně, je koneckonců politikem, a ne historikem. V tomto případě sleduje, zdá se, čtyři cíle. Snaží se získat historické argumenty pro ospravedlnění okupace ukrajinských území dnešním Ruskem. Devalvuje, či dokonce zcela převrací význam slova mír. Rozdmýchává spory mezi evropskými národy, v tomto případě mezi Poláky a Němci. A v neposlední řadě zpochybňuje principy mezinárodního práva a nadnárodních institucí, které nad ním mají dohlížet. Tehdy i dnes.
Hranice mezi válkami
Nejprve fakta. Co to byl Gdaňský koridor a jaký byl mezi válkami status města Gdaňsk, ve světě tehdy známějšího jako Danzig? Polsko bylo po první světové válce čerstvě obnovený stát, jeho hranice s tehdejším Německem ležela výrazně východněji než ta dnešní. A jakkoli se nám to dneska zdá neuvěřitelné, Polsko tehdy nemělo téměř žádné pláže. Většinu baltského pobřeží totiž zabíralo Německo, jediný přístup Polska k moři tehdy zaručoval právě zmiňovaný koridor na západ od Gdaňsku. Na východ od Gdaňsku se už rozprostíralo Východní Prusko, součást Německa s centrem v Königsbergu, který po válce Sověti přejmenovali na Kaliningrad (a aby těch zmatků nebylo málo, v češtině se pro tohle město někdy používá i historický název Královec).
Samotné historické hanzovní město Gdaňsk bylo převážně německojazyčné a po první světové válce získalo zvláštní postavení. Formálně nepatřilo ani k jednomu státu, mělo vlastní volenou vládu a bylo pod správou Společnosti národů, předchůdce dnešní OSN. Německo na celou situaci pohlíželo s nevolí, po nástupu Hitlera k moci začalo projevovat očividnou snahu Gdaňsk i s jeho koridorem anektovat.
Hitlerovo „mírové dílo“ a Putinova válka na Ukrajině
Jak tedy vypadalo „řešení“, které Hitler Polákům v březnu 1939 předestřel? Chtěl po nich samozřejmě, aby mu bez boje odevzdali Gdaňský koridor a ještě návdavkem kus území k tomu. Zároveň nabízel německou vojenskou podporu v případě, že by se Polsku zachtělo zaútočit na Sovětský svaz, aby tam své územní ztráty „kompenzovalo“. Co by dnes asi Putin říkal, kdyby tenkrát Poláci skutečně namašírovali do Sovětského svazu s Luftwaffe v zádech? Pochválil by je, že se vyvarovali „chyb“?
Po odmítnutí Polskem se Hitler začal dvořit Stalinovi, ke konci srpna s ním uzavřel pakt, v jehož důsledku potom obě diktatury svorně, s jen několikatýdenním odstupem, napadly Polsko v průběhu září 1939. Kdyby Poláci tehdy Hitlerův návrh neodmítli, druhá světová válka by začala jindy, jinde a za jiné mezinárodní konstelace. Nazývat to „mírovým řešením“ je na hlavu postavené, zní to jako citace z propagandistické knihy Mírové dílo Adolfa Hitlera vydané u nás za Protektorátu. Jinými slovy, zní to jako čirá totalitní lež, kterou tak brilantně ilustroval George Orwell v románu 1984:
K orwellovskému doublethinku se ale dnes uchyluje i řada evropských politiků, kteří přímo či nepřímo podporují Putinovu agresi na Ukrajině. Viktor Orbán, Robert Fico a další přece tvrdí, že podporovat napadenou Ukrajinu znamená „prodlužovat“, nebo dokonce „podporovat“ válku, zatímco držet palce agresorovi je podle nich výraz touhy po míru.
Je asi na místě připomenout, že druhá světová válka skončila porážkou nacistického Německa a jeho podporovatelů. Výsledkem poválečného uspořádání byl nejen výrazný posun hranic Polska, jehož je dnes Gdaňsk integrální součástí, ale i zřízení Organizace spojených národů. Tedy formální spolupráce států, které se zavázaly navzájem své hranice respektovat.
Síla proti pravidlům
A jak to bylo v roce 1939 s městem Gdaňsk? Mohlo vůbec Polsko souhlasit s tím, aby ho Hitler obsadil? Jeho status byl přece dán mezinárodními smlouvami, které měly po první světové válce zaručit, aby se podobně vražedný konflikt už neopakoval. Stejný cíl měla i tehdejší Společnost národů, první globální pokus nahradit války diplomatickým jednáním a stanovit ve světě pravidla, která budou nadřazena zájmům jednotlivých národních států. To byl skutečný pokus o nastolení míru. Když Adolf Hitler město pod mezinárodní správou obsadil, těmto mírovým snahám se vysmál.
Hitler chtěl tehdejší světový řád rozbít, chtěl mezinárodní vztahy budovat ne na základě práva, ale na základě vojenské síly. Výsledkem byla druhá světová válka, zkáza a desítky milionů mrtvých. To je to „řešení“, které nabízel, Polsku i ostatním. A proto je více než varovné, když dnes významní světoví politici včetně Putina opět chtějí sílu nadřazovat právu. Hrají si s celosvětovým ohněm.
Kvízová otázka na konec: Víte, čemu se říká Suvalský koridor? Je to asi sedmdesát kilometrů široký pruh země na pomezí Litvy a Polska, nejkratší spojnice mezi Putinovi podřízeným Běloruskem a ruskou Kaliningradskou oblastí. Ano, pamatujete si dobře. Jde o ten Kaliningrad, který Němci před válkou nazývali Königsberg. A Suvalský koridor bývá označován za nejzranitelnější místo východního křídla NATO…






