Komunistická cenzura v době normalizace ji přivedla k médiu, které se stalo jejím nejoblíbenějším výrazovým prostředkem: kresbě obyčejnou tužkou.

Jitka Svobodová

„Kresba je víc myšlenkou než technikou. Jednoduchá, šedá, primárně vyjadřující to, co jsem chtěla,“ řekla v rozhovoru pro Paměť národa kreslířka Jitka Svobodová. V dětství byli jejím nejoblíbenějším výtvarným motivem koně: „Kreslila jsem je pořád, to byla taková utkvělá mánie. Dokonce jsem si je vystřihovala z novin a časopisů a lepila je do knížky. Koně ve mně rozpoutali výtvarné vlohy a už jsem u toho zůstala.“ 

Jitka Svobodová

V padesátých letech vystudovala propagační grafiku. „Komunisté říkali, že impresionismus uvedl umění na scestí. Picasso, to se nesmělo vůbec vyslovit,“ vzpomíná na dobovou cenzuru. Na třetí pokus se roku 1961 dostala na Akademii výtvarných umění, kde vystudovala malířství, ale sotva se po ukončení školy začala uplatňovat v praxi, uvolněné poměry konce šedesátých let utnula počínající normalizace. Nově etablovaný Svaz výtvarných umělců rozhodoval doslova o všem: 

„Ve Svazu fungovala porota složená ze zasloužilých umělců. Rozhodovala, kdo bude vystavovat. Nečlenové svazu neměli šanci.“ 

Jitka Svobodová chápala, že živit se v nových poměrech volnou tvorbou by znamenalo přistupovat na nepřijatelné mravní kompromisy. Proto se začala věnovat restaurátorství, které jí umožnilo uživit se, aniž by se zaprodala, a „nemusela se nikoho doprošovat“. Časově i fyzicky náročná práce jí nenechávala mnoho času na vlastní tvorbu. Právě proto se začala věnovat kresbě tužkou, která jí umožnila ventilovat tvůrčí přetlak bez náročných příprav a nákladných barev: 

„Kreslila jsem to, s čím jsem celý den pracovala: lešení, trubky, prkna, dráty.“ 

Věděla, že její kresby nemají šanci prezentovat se na oficiální výtvarné scéně, a tak uspořádala výstavu na Smíchově v budově určené k demolici. „Získalo to ohlas právě proto, že to bylo takové jiné,“ vzpomíná. „Byl určitý okruh lidí, kteří na takové akce chodili, a vytvářela se tak kultura proti té oficiální.“ 

Po listopadu 1989 přijala nabídku vést na Akademii výtvarných umění ateliér kresby. Ani po pádu komunistického režimu se však nesnažila zaplout do dobového kulturního establishmentu: „Byznys s uměním mě neoslovuje. Vkus nějakého galeristy mě vlastně nezajímá. Jim se prostě něco líbí, tak to prosazují. No a mně se líbí něco jiného,“ řekla v rozhovoru pro Paměť národa. 

Jitka Svobodová zemřela před rokem v květnu 2023.