Příběhy pamětníků

O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném. Jako o hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou. Nezlomili ho vyšetřovatelé StB ani bachaři na Borech.

Nacisté zavraždili její devítiletou kamarádku. Strýc byl během války popraven za partyzánskou činnost. Ani poválečná desetiletí jí mnoho klidu nepřinesla. „Po válce začal jazz, a najednou konec a kupředu, levá,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Borisa Kučerová.

Během několika krátkých měsíců se z pražských gymnazistů stali vyhladovělí, špinaví uprchlíci. Po katastrofě lodi Patria jim zbylo jen to, co právě měli na sobě. Přečtěte si ukázku z románu Barbory Šťastné Hotel Atlantic.

Jako dcera sedláka a zároveň starosty valašské dědiny obcházela za války chalupy, aby jejich obyvatele varovala před blížící se německou kontrolou. Udržet hospodářství nebylo za nacistické okupace snadné, osudovou ránu mu ale zasadila až komunistická kolektivizace.

Bylo mu šestnáct, když v roce 1977 viděl v televizi propagandistický snímek Atentát na kulturu. Komunistická agitka o zhýralosti „mániček“ na něho zapůsobila přesně opačně, než jaký byl záměr. „Uvědomil jsem si, že underground bude moje cesta,“ říká Jiří Suchan.

Během války zahynulo přes třicet jeho příbuzných. „Po válce jsem si říkal: buď to pro mě končí taky, anebo budu něco pořádného dělat, abych na ‚to‘ nemusel myslet.“ A dělal vědu. Podívejte se na trailer k dokumentu o Munkovi, který v červnu vyhrál cenu Emmy Awards.

Na středu 4. října připravila Paměť národa Severní Čechy spolu se Severočeským muzeem v Liberci komponovaný program u příležitosti mezinárodního Dne architektury a zároveň k 50. výročí otevření horského hotelu s vysílačem na Ještědu.

V Náhorním Karabachu žijí Arméni, vládnout mu ale bude Ázerbájdžán. Region je přitom alfou a omegou arménské národní identity. Proč a odkdy? A jak to souvisí s Ruskem? Co oblast vyléčí? Svědci a pamětníci promlouvají na stránkách Memory of Nations, Paměť národa.

Tím strašidelným příběhem v českobudějovické Kendeho vile by procházel bývalý československý četník, který mlátí české řezníky, mihnul by se Rudolf, ochrnutý učitel klavíru. A především: byli by v něm i další v koncentrácích zavraždění členové rodiny Kendeových.

Historie české menšiny v oblasti rumunského Banátu sahá až do dob habsburské monarchie. Po druhé světové válce však byly české rodiny označeny za nepohodlné a vystěhovány na nevlídnou step. „Nebylo náznaku, že bychom se někdy vrátili…“

„V pěti letech jsme museli začít říkat, že ‚budeme jako Che‘,“ vzpomíná kubánská spisovatelka a básnířka Ileana Álvarez González. „Ale já nechtěla být nikým jiným, já chtěla být Ileana, tak proč mě nutili hlásat, že budu jako Che?“

V domě Lutonských už všichni klidně spali, když teplou letní noc náhle přerušily rány na vrata. Za dveřmi stáli muži v kožených kabátech, kteří si odvedli bratra Jarmily Rychlíkové. Domů se vrátil až po dlouhých deseti letech.

Josef Hlava byl za komunismu „rebel“, mladší bratr Pavel se o politiku tak nezajímal. Oba se po „sametu“ vydali na přelomu tisíciletí za prací do USA. Shodou okolností zaznamenali největší tragédii moderních dějin Spojených států. Podívejte se na jejich svědectví.

Odešli za komunismu ilegálně za hranice. Jejich blízcí zůstali tady a netrpěli jen ztrátou části rodiny. Státní bezpečnost je u nás pak sledovala, pohrávala si s jejich city a vysílala je za dětmi na „přemlouvací návštěvy“.

Nikdy nebyla lhostejná. Vždy se stavěla za práva slabších ať už jako novinářka, disidentka nebo členka Výboru dobré vůle. Otta Bednářová zemřela 5. září roku 2023 ve věku 96 let.

Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se na začátku druhé světové války rozhodli utéct přes hranice do Sovětského svazu. Hnala je nenávist k maďarským okupantům a víra v komunistický ráj, kde není bídy. Ocitli se v pekle – v gulagu.

Gymnázium Šternberk bylo za socialismu známé tím, že zde učili a studovali lidé se špatnými kádrovými profily. Možná i díky tomu odtud vyšli pozdější umělci, z nichž někteří přesáhli lokálního významu. Petr Palarčík (*1963) sem nastoupil koncem 70. let.

V úterý 29. srpna 1944 proběhl velký nálet na Ostravu. Čtyři sta amerických bombardérů typu B-24 Liberator nad městem shodilo svůj náklad. Šestnáctiletý Jaroslav Ermis měl tenkrát ranní směnu. A okolo jedenácté začal běžet o život.

Učitelka Eva Kotková po roce 1968 neustoupila. Trvala na svém kritickém postoji vůči režimu, a proto jí o šest let později zakázali profesi vykonávat. Dozvěděla se to od tajemníka, který na tzv. vysočanském sjezdu seděl vedle ní.