Pamětníci

Bernartice na Benešovsku, rok 1951. Komunisté likvidují už i drobné zemědělce, a zdejší mladíci tomu nechtějí jen přihlížet. Josef Brzoň měl se skupinou kamarádů v plánu ozbrojený odpor, za to zaplatil šesti lety v komunistických lágrech.

Během mobilizace v roce 1938 se v pohraničí zúčastnil potyček s henleinovci. V den vypuknutí druhé světové války ho zatklo gestapo. Přežil ty nejtvrdší nacistické koncentráky, dvakrát připravoval útěk. Po osvobození Osvětimi se přidal k československé armádě.

Komunisté se v době normalizace snažili ovládnout katolickou církev zevnitř. Sloužila jim k tomu organizace Pacem in terris, která vznikla před padesáti lety 31. srpna 1971. 

Květa Běhalová za války pálila „neárijské“ doklady železničních zaměstnanců, během pražského povstání pronikla do německého vlaku. Po válce se nechala přesvědčit ke vstupu do komunistické strany. Definitivní vystřízlivění přinesla srpnová okupace roku 1968.

Zdeněk Růžička z Ivančic získal na letní olympiádě v Londýně 1948 dva bronzy, a byl tak nejúspěšnějším československým gymnastou v soutěžích jednotlivců. Připomeňme si jeho strhující sportovní i osobní příběh. 

Jako východní Němka se pokusila překonat železnou oponu v Československu. Neúspěšně. Věznice v NDR pak pro ni byly peklem. Západní Německo ji nakonec odkoupilo za devizy.

Albínu Huschkovi bylo na konci války sedm let a mluvil jenom německy. Byl svědkem tehdejšího nemilosrdného zacházení s Němci. Ze sedmnácti set obyvatel mohlo v Ketzelsdorfu zůstat jen pět rodin, Huschkovi uchránil od vysídlení neněmecký původ maminky.

Na Kubě končí éra bratrů Castrových. Bratr Fidela Castra Raúl předal vedení Kubánské komunistické strany mladší generaci. Přinášíme vzpomínky Kubánců na Fidela Castra z Paměti národa.

Tolik dní se Václav Stupka mezi lety 1949 a 1968 ukrýval před Státní bezpečností. Uprchl jí při rozsáhlém zátahu na sedláky ve Strašicích a Těni na Rokycansku. Jeho žena mezitím vychovala čtyři dcery.

V lednu 1977 podepsala Prohlášení Charty 77 se svým manželem Jaromírem Stibicem. Nešlo jim o politiku, ale o dodržování lidských práv v Československu, ke kterému se komunistická moc zavázala.

František Schnurmacher přežil holocaust jako jeden z mála z rozvětvené židovské rodiny z Běhařova v Pošumaví. O svých zážitcích z války vyprávěl až v roce 1982 příteli, který ho natočil na magnetofon. Nahrávku poskytly jeho dcery Paměti národa.

Po otci Němec, po matce Čech musel v roce 1944 jako říšskoněmecký občan narukovat do wehrmachtu. Do přímého boje se naštěstí nedostal. Do rodného Starého Hobzí se vrátil rok po válce a vše bylo jinak.

Otta Bednářová vyslechla 23. října 1979 rozsudek v procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Bylo jí 52 let a měla vážné zdravotní problémy. Do vězení na tři roky ji soud poslal za podvracení republiky.

Ve svých čtyřiadevadesáti letech se Stanislav Čáslavka ohlížel za dramatickými okamžiky 20. století s humorem. Nejbolestnější vzpomínkou pro něj byla kapitulace Československa po mnichovské dohodě.

Byl konec roku 1939, když se gymnazista Vasil Timkovič se dvěma spolužáky rozhodl k útěku do Sovětského svazu. Tou dobou byla Podkarpatská Rus okupována Maďary a z nedaleké polské hranice se stala hranice sovětská.

Politická vězeňkyně Hana Truncová připomíná nelehký osud Milady Horákové: V době, kdy stanula před Státním soudem na Pankráci věděl možná málokdo, že před podobným soudem stanula v Drážďanech v roce 1944 a byla odsouzena k osmi letům vězení.

Po procesu s Miladou Horákovou a spol. začali komunisté hledat nepřátele ve vlastních řadách. Ze zrady obvinili 14 vysoce postavených komunistů. Jedním z nich byl Otto Šling. Jeho anglická žena skončila ve vězení, synové putovali po dětských domovech.

Vražda místního komunistického funkcionáře roku 1951 se stala záminkou k rozpoutání teroru proti středočeským sedlákům. Desítky lidí, kteří se setkali s údajným západním agentem Slepičkou, skončily v kriminálech.

Adolf Eichmann zodpovědný za vyhlazování Židů prohlásil: „Necítím se být vinen.“ Jeho oběti si hrůzné břemeno ale nesly po celý život. Paradoxně často mělo podobu nevyslovitelné viny.