Pamětníci

Evangelická teoložka Eva Melmuková Šašecí odmítla vydírání a nepodepsala spolupráci se Státní bezpečností. Poslední rozloučení se statečnou evangeličkou proběhne dnes v 15 hodin v dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.

Jakmile ustašovci dorazí do jejich vesnice, bude zle... Z pětičlenné srbské rodiny žijící na chorvatském území přežili druhou světovou válku jen dva – Milan Štekovič a jeho matka. Ostatní sourozenci zemřeli v Jasenovaci, chorvatské obdobě Osvětimi.

František Faktor lesy okolo Českých Velenic dobře znal. I díky tomu se mu 30. října podařilo přeběhnout přes hranici s Rakouskem. Kulka československého pohraničníka ho zasáhla až na rakouském území.

„Viděl jsem na Václaváku lidi brečet, řekl jsem si, že musím něco udělat.“ 19. listopadu 1939 šel s kamarádem do kina na Kristiána, v neděli na svaté přijímání. A v pondělí vyrazil na frontu. Připomínáme příběh Jiřího Pavla, i jemu patří Den válečných veteránů.

Vlastimil Úlehla měl na starosti sirénu. V osudný den do velitelství civilní protiletecké ochrany nepřišlo žádné hlášení a zdi radnice se začaly otřásat hlukem výbuchů bomb. Jako první pak musel mluvit s rodinami obětí náletu.

V době komunistického převratu jim bylo čtrnáct patnáct let. Rozhodli se žít skautským životem i po zákazu Junáka. Tak vznikl SODAN – Skautská organizace demokracie a nezávislosti. Odbojovou skupinu, která na Brněnsku zapalovala stohy, komunisté tvrdě rozprášili.

Jeho život byl naplněný hudbou, ale také neustálým cestováním mezi evropskými i zaoceánskými městy. Český a světový dirigent Libor Pešek zemřel 23. října tohoto roku.

Jak se dnes žije českým válečným veteránům z 2. světové války a někdejším protikomunistickým odbojářům? Co potřebují, jaké mají rady a poselství pro budoucí generace? Co pro ně můžeme udělat v době ekonomické a energetické krize?

Právě před osmdesáti lety – 24. října 1942 – bylo v Mauthausenu popraveno 262 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha. Co se stalo s jejich dětmi? Nacisté je skoro tři roky věznili v utajení.

Začalo to květinou položenou k poctě TGM. Skončilo vyhozením celé jedné maturitní třídy prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera. Moc pevně drželi komunisté a nevinný žert změnil životní osudy žáků celé maturitní třídy. Na podpal použili noviny s fotkou Stalina.

... zapsala si do deníku na jaře 1945 jednadvacetiletá Vlasta Čepková. Jejím vyvoleným se stal francouzský válečný zajatec Louis Laval, kterého potkala jako totálně nasazená zemědělská dělnice. Jejich příběh připomíná román.

Do psychiatrických léčeben se v komunistické éře dostávali i zdraví lidé. Nonkonformní umělci, vzpurní političtí vězni nebo nekompromistní katolíci. Režimu ukazovali jeho nesmyslnost, proto je prohlašoval za „duševně choré“.

„Jen minimum mých kamarádů z Terezína se po válce vrátilo,“ říká Pavel Pick, který byl do terezínského ghetta deportován s rodiči jako šestiletý. Jejich nejužší rodina měla štěstí, podařilo se jim dočkat se v Terezíně osvobození.

Na StB zjistili, že z něj nic nevytáhnou. „Nebavil jsem se s nimi. Mlčel jsem a hotovo. Modlil jsem se.“ Oldřich Kučera byl nepřátelská osoba III. kategorie nebezpečnosti a „pašerák“ duchovní literatury. A také účastník zpívaných modliteb.

Němka ze sudetského Krušnohoří osiřela za druhé světové války: tento původ předurčil Růženu Pavlíkovou k osudu plnému těžké práce a nuceného stěhování. Prožívala ale také naději a dobré vztahy. Cizí lidé, kteří se jí ujali, se pro ni stali novou rodinou.

Stoletá Helena Polsterová málem přišla o život už při narození, protože na Chodsku řádil tyfus. Okupaci roku 1939 prožila v Plzni, kde prodávala v cukrárně – napřed macesy Židům, pak cukrovinky německým vojákům. Pamatuje i ničivý nálet z šestadvacátého dubna 1945.

Trampové milovali svobodu a komunistický režim zneklidňovali už jen tím, že se nechtěli nikde organizovat. Jak je ale trestat za to, že tráví čas v přírodě? Na čundry v době normalizace vzpomínají tehdejší trampové i bývalý příslušník StB.

Český koutek. Tak se říkalo oblasti zahrnující jedenáct vesnic kolem lázeňského městečka Kudowa-Zdrój na polské straně hranice u Náchoda. Po roce 1945 ale území získalo Polsko a německé obyvatelstvo bylo odsunuto. Postupně zde zanikla také česká komunita.

Alois Jaroš se narodil v době, kdy jeho otec seděl v cele smrti. Život ho stála vykonstruovaná kauza, která udělala z několika desítek soukromých sedláků ze středních Čech domnělou „teroristickou bandu“.