Pamětníci

Jak vypadala péče o seniory za socialismu? Na jedné straně velké a zanedbané domovy důchodců, na druhé straně osamělí staří lidé ve svých bytech, kteří se děsili, že je pošlou do nemocnice. „A co když tady přes víkend umřete?“ „To nevadí. Tak umřu. Ale umřu doma.“

„Nechci, aby ani trošičku nasály tvou mentalitu,“ slyšela od příbuzných. Helena Kleinová se narodila tři roky po válce, ale na celé její dospívání i po odchodu do Izraele vrhlo temný stín trauma holocaustu. Marně se snažila být jako všichni ostatní.

Během plavby posádka lodi zradila, námořníci hodili palivo do moře a utekli; pak lidé na palubě prožili epidemii tyfu, viděli výbuch zaoceánského parníku, který je měl zachránit. Anina Korati utíkala před holocaustem a její anabáze připomíná dobrodružný román.

V polovině 90. let přijel do Karlových Varů izraelský občan Cvi Goldgammer. Kromě léčebných procedur měl pro cestu do Čech ještě jeden důvod – věděl, že válečné roky přežil na Volyni jen díky pomoci české rodiny Tomíčkových.

Východoevropští Židé neumírali ve vyhlazovacích táborech, ale za humny svých vesnic. Ben Barenholtz jako chlapec vyvraždění komunity unikl. Dva roky se skrýval v lese. Později se v USA stal představitelem nezávislého filmu, objevil Davida Lynche i bratry Coenovi.

Baťova škola práce je známá svým přísným polovojenským režimem, ale také tím, že její absolventi na ni s láskou vzpomínají i po sedmdesáti letech. Vlastimil Trlida (* 1933) díky zkušenostem „od Bati“ mimojiné procestoval svět.

Strach z domovních prohlídek, ponižující návštěvy ze „sociálky“, hrozba umístění do dětského domova. Ale také semknutost rodin, vřelé vztahy a pestrý život v disidentské pospolitosti. Pamětníci vzpomínají na dětství v chartistických rodinách.

Ve svých třiceti měl za sebou vojenský parašutista Antonín Husník ledasco – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích… A pak znovu týrání, tentokrát v komunistické režii. Oba totalitní režimy 20. století ho považovaly za hrozbu. 

Češi v Kladsku přitahovali pozornost už v 19. století, i po sto letech pruské vlády totiž dokázali vzdorovat germanizaci. „Český koutek“ se po válce ocitl v Polsku, a oni se jako ‚Němci‘ proto museli vystěhovat. Někteří zůstali, jejich potomci se dodnes cítí Čechy.

V roku 1942 začala ľudácka Slovenská republika posielať Židov do vyhladzovacích táborov. Eliho Vaga a jeho sestru Ester poslali rodičia samých do hôr, aby prežili. Dvanáctiročný Eli sa k tejto úlohe postavil statočne.

3. listopadu zemřela devadesátiletá Alena Popperová, jejíž příběh je svědectvím o holocaustu z pohledu dítěte z česko-židovské rodiny. Její otec zaplatil životem za směšné přestupky proti protižidovským opatřením a matku gestapo týralo bestiálními výhružkami.

Karel Schwarzenberg si po smrti Jana Masaryka jako devítiletý kluk slíbil, že nikdy nepřestane usilovat o svobodu Československa. Za největší zázrak svého života považoval návrat do vlasti. Karel Schwarzenberg zemřel 11. listopadu roku 2023.

Ceny Paměti národa převezmou v Národním divadle stateční lidé, kteří nám vyprávěli své příběhy. 17. listopadu mezi nimi bude i Marie Susedková. Estébáci jí při výslechu přerazili čelist.

Evangelická teoložka Eva Melmuková Šašecí odmítla vydírání a nepodepsala spolupráci se Státní bezpečností. Poslední rozloučení se statečnou evangeličkou proběhne dnes v 15 hodin v dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.

Jakmile ustašovci dorazí do jejich vesnice, bude zle... Z pětičlenné srbské rodiny žijící na chorvatském území přežili druhou světovou válku jen dva – Milan Štekovič a jeho matka. Ostatní sourozenci zemřeli v Jasenovaci, chorvatské obdobě Osvětimi.

František Faktor lesy okolo Českých Velenic dobře znal. I díky tomu se mu 30. října podařilo přeběhnout přes hranici s Rakouskem. Kulka československého pohraničníka ho zasáhla až na rakouském území.

„Viděl jsem na Václaváku lidi brečet, řekl jsem si, že musím něco udělat.“ 19. listopadu 1939 šel s kamarádem do kina na Kristiána, v neděli na svaté přijímání. A v pondělí vyrazil na frontu. Připomínáme příběh Jiřího Pavla, i jemu patří Den válečných veteránů.

Vlastimil Úlehla měl na starosti sirénu. V osudný den do velitelství civilní protiletecké ochrany nepřišlo žádné hlášení a zdi radnice se začaly otřásat hlukem výbuchů bomb. Jako první pak musel mluvit s rodinami obětí náletu.

V době komunistického převratu jim bylo čtrnáct patnáct let. Rozhodli se žít skautským životem i po zákazu Junáka. Tak vznikl SODAN – Skautská organizace demokracie a nezávislosti. Odbojovou skupinu, která na Brněnsku zapalovala stohy, komunisté tvrdě rozprášili.