Smutné výročí tentokrát připadlo na podmračené nedělní dopoledne. Po pietním aktu u pomníku obětem okupace 1968 na náměstí Dr. E. Beneše v Liberci přišla na pozvání severočeské pobočky Paměti národa do nedalekého kina Varšava šestice pamětníků, aby se s publikem podělila o své prožitky a zkušenosti. A většinou to nebylo veselé povídání.
Po úvodu, kdy promluvil liberecký primátor Jaroslav Zámečník a ředitelka severočeské Paměti národa Michaela Pavlátová, dostala šestice pamětníků od moderátora Antonína Ferdana poněkud záludnou první otázku – jak by se jmenovala pomyslná kniha shrnující jejich životní příběh. „Nešťastná vzpomínka,“ zaznělo z úst jediné ženy, Petry Erbanové. Jako dvacetiletou ji v centru Liberce 21. srpna 1968 postřelil sovětský okupant a následky úrazu cítí dodnes. Ještě vážnější zranění tehdy utrpěl Petr Šída. Plánoval tehdy svatbu, ale jeho milá bohužel nevydržela čekat dlouhé měsíce, až se Petr vyléčí, a podle slov pamětníka „nepočkala a našla si jiného“.
Horolezec Jan Kyncl zažil nejdramatičtější chvíle srpnové okupace v Praze, v Liberci pak s přáteli vylezl na věž tamní radnice, aby pod rudou hvězdou vyvěsili černý prapor. Milan Štryncl připomněl smrt kamaráda Jindřicha Kuliše z rukou okupantů. Jan Šolc připojil autentický zážitek ze střelby (naštěstí do vzduchu) na libereckém náměstí. Vzpomenul, že tento zážitek s ním sdílel i jeho pozdější šéf Václav Havel, který 21. srpen 1968 prožil v Liberci. Václav Toužimský zachytil tehdejší události objektivem svého fotoaparátu. „Po mně zůstanou fotky jako doklad doby,“ řekl v závěru debaty.
Nechci o tom mluvit, jinak bych se rozčílila
„Ta rozpínavost a chamtivost Ruska připomíná dnešní dobu, nechci o tom mluvit, jinak bych se rozčílila,“ shrnula tak trochu za všechny Petra Erbanová pocity pamětníků z dnešních dnů, kdy na východ od našich hranic suverénní stát opět čelí barbarské agresi (na rozdíl od doby před padesáti lety se ale srdnatě brání). V tomto duchu do nedělní liberecké debaty organicky zapadl vstup ukrajinského operního pěvce Andrije Shkurhana, který už řadu let hostuje v libereckém Divadle F. X. Šaldy.
Na svět přišel počátkem 60. let v tehdy sovětské západní Ukrajině a zavzpomínal, jak byli s rodinou zvyklí jezdit na léto k otcovým příbuzným. V srpnu roku 1968 se ale nikam nejelo. Až po letech se dozvěděl, že jeho strýc měl být odvelen k jednotce, která měla okupovat Československo. Prý to tehdy odmítl a rozhodl se ukrýt mezi pastevci na polonině v horách. „Někdo ho udal, přijeli si pro něj z KGB. Dostal deset let, odseděl pět let,“ líčil jeho vzdálený synovec Andrij Shkurhan.
