Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Více než 350 let stará dřevěná barokní socha anděla z klášterního kostela v Ostrově před desetiletími unikla téměř jisté zkáze. Její příběh v sobě nese pohnutou minulost Sudet a pravděpodobně inspiroval Karla Kryla k napsání písně Anděl.
Ve středu 16. září 2026 od 16 do 19 hodin vás všechny srdečně zveme na Festival Paměti národa ve Valdštejnské zahradě Senátu PČR. Akce je určena široké veřejnosti a není nutné se registrovat. Vystoupí vynikající hudebníci i osobnosti, které nabídnou krátké úvahy o současnosti.
Srdečně vás zveme. Vstup je volný.
Socha anděla ležela v posledních letech na zámku Červená Lhota, jehož kastelán Tomáš Horyna se zná s jejími zachránci. Jeho dlouholetí známí, keramici Věra a Stanislav Martincovi, chodili s Karlem Krylem na střední keramickou školu v Bechyni a mají chalupu nedaleko zámku. Před lety Horynovi oznámili, že mají na půdě anděla a nechtějí ho. „Ještě o nás řeknou, že jsme vykrádali kostely. Dej ho někam do kostela,“ vybavuje si Horyna žádost Martincových. Když si památkář, správce zámku a kostelník v jedné osobě přijel pro sochu, Martincovi najednou mluvili o „Krylově andělovi“.
Stanislav Martinec pomáhal z kláštera v Ostrově nad Ohří odnést tři anděly. Jejich další spolužák Oldřich Ašenbryl, který byl v Ostrově na vojně, údajně zjistil, že vojáci přímo v kostelní lodi stříleli do andělů a oltářní výzdoby. Domluvil se proto se Stanislavem, že mu zabalené anděly předá přes zeď a on je odveze do Prahy.
Dvě verze s vojenským kontextem
„To skutečně proběhlo. Standa vyprávěl, jak je vezl ve vlaku, jak jim koukaly ručičky a jak měl pocit, že ho někdo začne podezřívat, že veze zavražděná děťátka,“ vzpomíná Horyna na příběh Stanislava Martince. „Dva anděly dostali Ašenbrylovi známí a jednoho si nechali Martincovi v ateliéru v Mostecké ulici. Tam za nimi přišel na sraz spolužáků Karel Kryl a o anděla se začal zajímat,“ dodává.
Kryla, který pocházel ze silně katolické rodiny z Kroměříže, zajímalo sakrální umění a jeho neblahé osudy. Sám sbíral fragmenty plastik, které našel v kostelech nebo na hřbitovech. „Ptal se na střelbu do oltářní výzdoby a zanedlouho složil tu píseň. Parta kolem Martincových měla za to, že hlavní inspirací je tento anděl,“ líčí Horyna klíčovou část příběhu tak, jak mu ji měli vyprávět Martincovi.
Tuto verzi zpochybňuje bývalý předseda Klubu Karla Kryla a autor jeho životopisu, publicista Vojtěch Klimt. „Sám Karel označil jiný kostel, kde byl se svým kamarádem Friedrichem ‚Božolé‘ Taussigem,“ namítá s tím, že patrně šlo o později zbouraný kostel ve Velkém Chvojně na Ústecku. Podle informací, které má Horyna od Martincových, to však ‚Božolé‘ odmítl. Do Chvojna šli s Krylem později, když už byla píseň na světě.
O tom, že Kryla k napsání písně inspiroval právě anděl z ostrovského kostela, podle Horyny svědčí i další okolnost. „Nechybí u něj dokonce ani vojenský kontext. V textu zmíněná helma a nábojnice jsou spojené jen s touto sochou, což nahrává tomu, že by se mohlo jednat o hlavní inspirační zdroj této Krylovy písně,“ zdůrazňuje.
Vojtěch Klimt ale připomíná Krylovu vojenskou službu v Chotěšově. Písničkář tam měl být svědkem toho, jak armáda devastovala tamní velký klášter, přičemž k újmě přicházely i barokní fresky. Připomíná také verzi dalšího z Krylových kamarádů o nálezu dvou hlaviček andělů na jiném místě.
Debata o tom, která socha Karla Kryla inspirovala k jeho písni, má nicméně smířlivý tón. Panuje totiž shoda na tom, že Kryl viděl mnoho andělů a jeho inspirace byla širší. „Nakonec je jedno, jak to je. Pokud tento anděl bude lidem připomínat Krylovu písničku, asi to stačí,“ spokojuje se Horyna.
Memento totalitního ničení
Odkud anděl pochází, Tomáš Horyna věděl od okamžiku, kdy ho dostal. Přiznává, že by ho nejraději přestěhoval už dříve, ale neměl se k tomu, aby původ sochy ověřil na starých fotografiích z Ostrova, jak si předsevzal. Socha ošetřená proti červotoči tak ležela asi sedm let bez většího zájmu okolí.
Téma však znovu otevřeli Pavel Hošek z Evangelické teologické fakulty, jemuž loni vyšla kniha o Krylovi, a režisér Josef Císařovský, který o protestním básníkovi natáčí dokument. „Říkal jsem si: Teď ho tady nemůžeme mít. Když sem budou chodit lidé a budou chtít vidět Krylova anděla, je blbost, aby byl tady,“ popisuje rozhodný okamžik Tomáš Horyna.
Pohled na sochu anděla v jejím domovském kostele v Ostrově na něj zapůsobil. Dobře opravený kostel současně připomíná dobu ničení památek. Na místě oltářů jsou jen jejich fragmenty a jejich stíny jsou namalované na stěnách. „Snaží se umisťovat věci na místa a do výšky, kde původně bývaly, když tam oltářní architektura ještě byla,“ popisuje Horyna.
Anděl byl na starých snímcích zachycen v adorující poloze u skříňky s gotickou milostnou soškou Panny Marie Věrné uprostřed hlavního oltáře. „Tím se anděl vrátil domů, do Ostrova. Teď už je čas na to, aby andělé nebyli v emigraci, ale aby byli na původním místě se svými lidmi,“ uzavírá Horyna.
Vojtěch Klimt na slavnostní návrat anděla do Ostrova přijel bez ohledu na to, zda se Kryl inspiroval právě jím. Do Sudet jezdí často, vnímá jejich devastaci a je rád, když se tam naopak něco vrátí na své místo. Hojnou účast i diskusi o tom, který z andělů inspiroval vznik písně, chápe jako další známku toho, že Karel Kryl v obecném povědomí stále rezonuje. Připomíná i písničářovu bezděčnou zásluhu na návratu anděla do kostela. „Kdyby jeho spolužáci tuto píseň neznali, návrat by se nejspíš ani neuskutečnil,“ míní Klimt.
