Srpen 1968: Železničáři sabotovali cestu vlaku se sovětskou rušičkou rozhlasu

Ráno 23. srpna 1968 dostal plukovník Ladislav Křepelka, velitel posádky Československé lidové armády v České Třebové, speciální rozkaz. Měl ověřit, co přepravuje speciální vlak TX, který k nám dorazil ze Sovětského svazu. Údajně měl vézt buď novou československou vládu, nebo zaměřovací a rušicí stanice.

Plukovník Křepelka se spojil s lidmi od dráhy. Pro obhlídku vlaku vybral majora Sýkoru, který dřív pracoval na železnici. K vlaku ho na motorce vezl předseda základní organizace KSČ železničářů v České Třebové Hausler. Oba byli přestrojeni do železničářské uniformy.

Jeli do Krasíkova, vzdáleného asi třicet kilometrů od České Třebové, kde vlak TX právě nedobrovolně stál. Železničáři mu totiž cestu zablokovali „přetrženým“ nákladním vlakem. Provedli fingovanou technickou prohlídku. „Část vlaku je pancéřovaná,“ hlásil major Sýkora, jak vlak TX vypadá. 

Tak popsala událost ze srpna 1968 Státní bezpečnost, když zjišťovala, kdo vlak TX s okupační rušičkou zdržoval nebo ho chtěl dokonce zničit.

Zničte most

StB se odvážným železničářům věnovala nejméně dvakrát. Na jaře 1970 založila pátrací svazek KR-631808 MV s krycím jménem Mosty. Jeho hlavním cílem bylo prověřit „podezření ze záškodnictví“ – konkrétně zjistit, kdo z nadřízených dával příkaz, aby železničáři zničili most a znemožnili tím jízdu sovětského vlaku TX.

Náčelník mostního obvodu v železniční stanici Pardubice Zdeněk Hlaváček totiž mluvil o tom, že 23. srpna „měl telefonický rozhovor s neznámým mužem, který mu dával telefonicky třikrát po sobě příkaz k vyhození mostu na trati Česká Třebová – Pardubice“ a zdůvodnil to tím, že z České Třebové jede na Prahu vlak sovětské armády s rušicím zařízením.

Zdeněk Hlaváček se domníval, že mužem, který mu třikrát volal, byl v roce 1970 už bývalý předseda celozávodního výboru komunistické strany Severozápadní dráhy Jaroslav Šmejkal. Ten to však popřel, žádný most nakonec zničen nebyl a StB svazek uložila do archivu se zdůvodněním, že „nebylo prokazatelně jasné, že pokyny k vyhození mostu dal uvedený Šmejkal“.

Svazek Mosty se ale nezabýval jen nesplněným příkazem ke zničení mostu. Zmiňuje i další akce, jimiž železničáři vlak TX brzdili nebo brzdit či zničit chtěli. Sled událostí pak soustavněji popisuje další pátrací svazek OB-398 HK, který estébáci pod krycím jménem TX založili v roce 1975. Jeho cílem bylo „plně odhalit organizátory“ trestné činnosti dle paragrafu 179 – obecného ohrožení.

Ale nešlo ani tak o to dostat je do vězení, ale „normalizačně“ jim znepříjemnit život. Dalším estébáky uvedeným cílem akce TX totiž bylo zjistit, kde tito lidé pracují a jak se chovají.

Elektřina nefungovala, lokomotiva vyhasla

Z pátracího svazku OB-398 HK se dozvíme, jak aktivní a kreativní železničáři při zdržování vlaku TX se sovětskou rušičkou byli. Jeho první už zmíněná „nucená zastávka“ byla hned v první železniční stanici, která spadala pod Českou Třebovou – v Krasíkově. Právě tady vojáci zjistili, co vlak vlastně veze.

Následně nefungovala elektřina, byly stržené troleje, vlaku TX překážel v cestě „přetržený“ nákladní vlak. Ani když se okupační vojáci rozhodli, že vlak potáhne spolehlivější parní lokomotiva, neměli vyhráno – strojvedoucí zkolaboval a jeho pomocník oheň uhasil. 

Podle estébáků všechno začalo 23. srpna odpoledne na poradě v železniční stanici Pardubice. Tam přijel mimo jiné náčelník Severozápadní dráhy Ladislav Kašpar či náčelníci provozních oddílů Česká Třebová a Hradec Králové. Kašpar dorazil rovnou z Vysočanského sjezdu (mimořádného sjezdu komunistické strany po invazi vojsk Varšavské smlouvy). Na poradě v Pardubicích se mluvilo právě o sjezdu, o zásobování Prahy a také o tom, jak brzdit vlak s rušičkou rozhlasu.

A následující výčet toho, co všechno železničáři vlaku na trase stavěli do cesty, je úctyhodný. Ze svazku se dozvíme, že ve stanici Česká Třebová byl připravený parní válec, který měl vlak zastavit. Náčelník stanice ale nedovolil ho použít.

V důsledku vypnutí elektrického proudu stál 24. srpna 1968 vlak TX na širé trati u Sedlíšťky víc než dvě hodiny. Jen se rozjel, znovu stál skoro tři hodiny v železniční stanici Uhersko. Mohl za to znovu vypnutý elektrický proud a fakt, že strojvedoucí chtěl vystřídat. 

V Kostěnicích se podařilo vypnout proud tak šikovně, že vlak projíždějící od Pardubic zatarasil obě koleje a vlak TX tu znovu trčel skoro tři hodiny.

Ve stanici Pardubice se na sovětský vlak také připravili. Před ním měl přijet vlak od Kolína a vozmistři mu povolili šroubovku mezi dvěma vagóny. Strojvedoucí měl pak vlak cuknutím přetrhnout. A protože za vlakem TX měl jet další vlak, bylo v plánu, že se mezi nimi ocitne v pasti. Vlakvedoucí počítal s tím, že se po téhle akci bude nějaký čas ukrývat u bratra.

Plán ale nevyšel, vlak TX byl odkloněn na Hradec Králové. O odklonu ale nevěděli okupační vojáci, změna trasy se jim nelíbila, proto nechali vlak zastavit tentokrát oni sami a žádali vysvětlení.

Když v Rosicích vlak zase stál, buď kvůli stržené troleji, nebo vypnutému proudu, sovětští vojáci žádali parní lokomotivu. Její strojvedoucí ale „sehrál nemoc“ a sanitka ho odvezla přímo od lokomotivy. Pomocník oheň ve stroji mezitím uhasil s vysvětlením, že na její řízení nemá oprávnění.

Podle časopisu Železničář, který o „trnité cestě“ vlaku psal v roce 2007, se sovětští vojáci zmocnili dvou rukojmí, lokomotivního dispečera Josefa Štochla a provozního dispečera Ladislava Štrofa. První musel jet lokomotivou, druhý s vojáky transportérem. Podle Železničáře vojáci dispečerům hrozili, že když bude mít vlak víc než deset minut zpoždění, tak je zastřelí. Ladislava Štrofa propustili, když jel vlak plynule, Josefu Štochlovi se povedlo z lokomotivy utéct.

Vlak TX měl potíže i s průjezdem Nymburkem, protože podle svazku výpravčí a další zaměstnanci před jeho příjezdem utekli. 25. srpna ráno se zdržel i v Lysé nad Labem, tady všechny zaměstnance poslal domů dispečer.

Odměny za zpoždění

„Důvěrnou cestou bylo zjištěno, že vojenský vlak byl zaměstnanci úmyslně zdržován, za což od náčelníků obdrželi mimořádnou peněžitou odměnu,“ dočteme se ve svazku Mosty. 

Dále se tu píše, že šlo mimo jiné o „odměnu za příkladné jednání rukojmí při doprovodu vlaku s vojenským materiálem“.

Estébáci také řešili, že ve stanici Kostěnice „byl vlak zastaven, aby mohlo být provedeno jeho filmování“. Filmaři měli přijet z Hradce Králové mikrobusem a natáčet z bytu zaměstnankyně drah ve druhém patře drážní budovy. Nepodařilo se ale zjistit, kdo konkrétně natáčel, ani najít natočený materiál.

Spis Mosty zmiňuje také návštěvu zahraničních novinářů, v září 1968 přijeli do Kostěnic redaktoři západoněmeckého časopisu Stern a chtěli vidět, kde vlak TX stál, a slyšet o jeho cestě co nejvíce podrobností.

Jak už bylo řečeno, svazek Mosty byl uložen do archivu, aniž by se podařilo najít toho, kdo chtěl nechat zničit železniční most. Stejně tak svazek TX vyšuměl do ztracena. „Vzhledem k delšímu časovému odstupu se nepodařilo plně a přesně zdokumentovat činnost hlavních organizátorů,“ zdůvodnili estébáci v prosinci 1976 jeho uložení do archivu. Organizátory zdržování vlaku se sovětskou rušičkou se podle estébáků „zabývala kontrolní a revizní komise při OV KSČ v Pardubicích“, s pěti hlavními aktéry „provedla pohovor“ a byli „kázeňsky řešeni“, což je postačující.

Vlak s rušičkou nakonec „zaparkoval“ na trati z Čelákovic do Mochova, kde chtěli vojáci zařízení zprovoznit, napojit ho na elektrickou síť. Jenže rušičku připojili špatně, na vysoké napětí, a ta vyhořela.