Příběhy

Měsíce se děti kvůli Covidu učily distančně z domova. Do online prostředí se přesunuly kroužky i skauting. Přes 2000 dětí se přesto zapojilo do vzdělávacího projektu Příběhů našich sousedů. Jejich práci mapuje aktuální vydání rozhlasových Příběhů 20. století.

Útěchu před totalitou nacházel ve víře. Nakonec strávil patnáct měsíců na Borech a následný rok pod ochranným dohledem. Přišel o poslední zbytky svobody, práci a nakonec i iluze.

V mrazech roku 1929 bruslila na Vltavě. Pamatuje si flašinetáře u hřbitovů i osmdesáté narozeniny prezidenta Masaryka. Před válkou chodila do Sokola, v květnu 1945 stavěla barikády. Pražská sokolka Věra Kazdová oslavila sté narozeniny.

Jednoho srpnového dne roku 1965 se na vlnách Jaderského moře houpal nafukovací člun a v něm pět lidí: pětašedesátiletá Marie Fischlová, její dcera Helena Kosková s manželem Ivem a jejich čtyřletá holčička Eva.

Osud Renée Goldové určovaly její židovský původ i katolická víra, útrapy však překonávala i díky své vytrvalosti, smyslu pro humor a dobrým přátelům.

„Nech mě být, mami, já chci spát,” odháněla osmiletá Hana Reinwaldová svou maminku, když ji objímala před usnutím 9. června 1942. Druhý den musela její matka nastoupit do transportu. Už se nikdy nesetkaly.

Paní Marie se neusmívá. Na žádné fotografii. Je to dáma nesmírně zkoušená. Na kraji Boskovic stojí bývalá hájovna. Žije v něm jednadevadesátiletá Marie Henzlová, která se během druhé světové války jako čtrnáctiletá dívka zachovala neobyčejně statečně.

Josef Hájek byl jedním z aktérů plzeňských demonstrací rozezlených dělníků ze Škodovky, postižených měnovou reformou. „Vzali jsme velkou oj od vozu a prorazili jsme vrata do budovy,” vzpomíná na první červnový den roku 1953.

Lituji, že jsem byl aktivním nástrojem chybné sovětské politiky, přiznal generál Eduard Vorobjov, který se v srpnu 1968 podílel jako velitel roty na invazi do Československa. Po sametové revoluci velel odchodu okupační sovětské armády z naší země.

„Doufali jsme, že se Češi pod vlivem Američanů nad námi slitují, zvlášť když jsme nebyli politicky aktivní,“ říká Peter Klepsch. „Ale byl to omyl.“ Ví, o čem mluví. V červnu 1945 vykopával hroby pro zabité v postoloprtských kasárnách.

Při výslechu v roce 1953 stačilo podepsat spolupráci a mohla jít za svým malým synem. „Začala jsem se modlit. A Bůh stál tehdy při mně a já jsem nepodepsala.“ K nejhoršímu okamžiku svého života se vracela celý život.

Janě bylo necelých pět let, když stanný soud odsoudil k smrti zastřelením 3. června 1942 její maminku, dědečka a strýce. Rozsudek byl proveden ihned. Jednalo se o první popravu na pardubickém Zámečku během heydrichiády.

Po snídani 27. května 1942 odjel Reinhard Heydrich autem z Panenských Břežan na Pražský hrad. Jeho plán odletět v ten den do Berlína za Hitlerem zhatili Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kterým se podařilo protektora smrtelně zranit.

Československá obec legionářská vznikla 22. května 1921. Sdružovala vojáky bojující v první světové válce za dosud neexistující Československo. Zrušili ji nacisté i komunisté. V roce 1991 ji obnovili veteráni ze západní fronty.

Kaciaryna Andrejeva je už půl roku ve vězení za „organizaci a řízení masových nepokojů“. Zatčena byla při živém vysílání vloni v listopadu. Její manžel Ihar Iljaš vyprávěl pro Paměť národa o věznění své ženy i o pronásledování běloruských novinářů.

Světoznámý dirigent a dívka, pro kterou se hudba a tanec staly životní náplní. Leonard Bernstein a Inka Vostřezová, rozená Vainsteinová, se poprvé setkali na Pražském jaru roku 1990. Jejich životy však byly propleteny už od předválečných dob.

Když se sestry zotavovaly v květnu 1945 z tyfu a podvýživy, starali se o ně britští studenti medicíny. Jednomu z nich čtrnáctiletá Eva z vděčnosti věnovala své kresby z nemocnice. Andrew Matthews je celý život opatroval.

Zatýkání, vazby a věznění v době normalizace neblaze poznamenaly život Reného Matouška. Liberecký chartista se ze svobody po sametové revoluci dlouho neradoval. Zemřel v roce 1992 za nevyjasněných okolností. Jeho památka ožije na Běhu pro Paměť národa.

Jarmila Králíčková se podílela na historickém úspěchu československého pozemního hokeje — stříbru z olympijských her v Moskvě 1980, kde se ženský pozemní hokej objevil vůbec poprvé.