„Strana a vláda se chovaly jako dobrý obchodník,“ řekl v rozhovoru pro Paměť národa koulař Remigius Machura, když hovořil o praxi státem řízeného dopingu v Československu. „Chtěly, aby sportovci obsazovali nejvyšší příčky. A protože se zjistilo, že celý svět používá zakázané podpůrné prostředky, stejný trend se kolem roku 1978 prosadil i u nás.“ On sám je jedním z mála českých sportovců, kteří otevřeně mluví o svém užívání dopingových látek, a popsal také důsledky, které musel nést, když bylo při závodech odhaleno, že podpůrné látky bral.
Neptej se a spolkni to!
Dříve než v Československu se doping začal podávat sportovcům v bývalé NDR, kteří celý svět udivili počtem medailí na olympiádách v Mexiku a v Mnichově. Šlo zejména o anabolické steroidy. Cyklista Otakar Klepárník uvádí:
„My jsme to na nich poznali, najednou začali mít jiné oči a jiný výraz v obličeji. Najednou byli o řád výše, a to i co se týče muskulatury.“
Podobnou zkušenost na závodech zaznamenal i boxer Rostislav Osička: „Východní Němci, ti měli takovéhle pracky z těch anabolik. Byli fyzicky strašně statní. Říkal jsem si, to není možný. Nemohl jsem ho sundat, jak byl nazobaný.“
„Východoněmecký zázrak“ mohl mít hlubší a temnější historické kořeny. Michal Polák, člen Antidopingového výboru ČR, zmínil v rozhovoru pro Český rozhlas, že s anaboliky experimentoval Josef Mengele na vězních koncentračního tábora v Osvětimi: „Když viděl, že to funguje, že roste svalová hmota, tak to pak dával v rámci rekonvalescence i vojákům wehrmachtu, kteří byli po zranění, aby šli co nejrychleji zpátky na frontu. Stasi přebrala poznatky doktora Mengeleho a začala je užívat na sportovcích.“
Čeští sportovci se nicméně také mohli s podpůrnými látkami setkat už v šedesátých letech, i když tehdy jejich podávání ještě nebylo řízeno státem. Hráč Baníku Ostrava František Valošek vypráví, že fotbalisté dostávali od lékaře kromě vitaminů i Fenmetrazin, tehdy velmi populární stimulační lék: „Nastav dlaň, sněz, spolkni, zapij sodovkou,“ velel jim lékař. „Pane primáři, a co to je, ta malá tabletka?“ ptali se fotbalisté. Lékař nic nevysvětloval:
„Nestarej se, polkni a zapij!“
„Dával to pěti chlapům, kteří potřebovali vzpruhu, mně také,“ pokračuje František Valošek. „Potom jsem se celou noc převaloval, nemohl jsem usnout a v duchu jsem stále hrál fotbal.“
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
