Normalizace

Komunistická moc trestala za kritiku i mrtvé. Dne 16. března 1977 znesvětila i tak intimní obřad, jakým je pohřeb – na hřbitově břevnovského kláštera narušila poslední rozloučení s filozofem a mluvčím Charty 77 Janem Patočkou.

Ústřední výbor KSČ na svém zasedání 29. ledna 1970 rozhodl o tzv. výměně členských legitimací.

Dne 28. ledna 1977 vyvrcholila masivní pomlouvačná kampaň proti Chartě 77 shromážděním umělců v Národním divadle, na kterém odsoudili Chartu 77 podpisem tzv. Anticharty.

„Čin Jana Palacha nese v sobě i velké poselství naděje. Chtěl vyburcovat naše svědomí, chtěl protestovat proti naší malověrnosti a onomu stavu, který se nebezpečně blíží lhostejnosti,“ pronesl evangelický farář Jakub S. Trojan nad hrobem Jana Palacha.

Prohlédněte si v článku fotografie z naší sbírky, které zachycují atmosféru po 16. lednu 1969, kdy se dvacetiletý student na Václavském náměstí upálil.

V neděli 19. ledna 1969 zemřel student Jan Palach, tři dny poté, co se upálil na Václavském náměstí, aby probudil českou společnost upadající do letargie po srpnové okupaci.

Poprvé v období normalizace se lidé mohli sejít na povoleném shromáždění 10. prosince 1988. Stalo se tak u příležitosti 40. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv a díky francouzskému prezidentovi.

28. října 1988 komunistické pořádkové síly brutálně potlačily nezávislou manifestaci u příležitosti 70. výročí vzniku republiky.

Jakmile se seznámil s disidenty, nebyla pro Viktora Parkána cesta zpátky. Podepsal Chartu 77 a odstěhoval se na venkov, kde chtěl žít s rodinou. StB je ovšem z jejich domu záhy vyhnala.

Odpovědí disentu byla Charta 77, která upozorňovala na jejich nedodržování v souvislosti s procesy s undergroundovými hudebníky v roce 1976.

Vysoké tresty pro členy VONS