Výstava Příběhy z Ukrajiny vás velmi hmatatelně přenese na současnou válečnou Ukrajinu. Tato torza aut tým Paměti národa díky partnerům výstavy dovezl z Kyjevské oblasti. Chceme tak zprostředkovat realistický prožitek toho, jak vypadá válka na Ukrajině, a čtyři osudy jejích obyvatel, majitelů těchto aut. U každého z aut si můžete poslechnou autentická svědectví, jak životy těchto lidí prochází válka. Výstava bude instalována poblíž zastávky Stadion Strahov až do 13. října.
Ubrusy z okýnek jako bílé vlajky. S rukama nad hlavou projeli kolem Rusů
KIA Cerato
Rostislav S., plavecký instruktor, Zabuča u Irpině
Rodina přišla o osobní doklady, nábytek, pracovní nástroje, takřka veškeré vybavení domu. Rostislavovo auto bylo jako obvykle zaparkováno na verandě pod střechou domu a požár a výbuch benzinu ho zcela zničil.
Život se jim radikálně proměnil 4. března 2022, kdy jejich dům zasáhly dvě ruské rakety, vypálené nejspíše z ruského salvového raketometu BM-27 Uragan ráže 220 mm. Výbuchy a následný požár dům zcela zničily. Rodina byla v tu chvíli uvnitř, ukrývali se ve sklepě. Naštěstí všichni, manželka a obě babičky, přežili. S modřinami, popáleninami a zlomeninami. Zahynul jediný člen – milovaný pes Coby. 
Krátce po bombardování vstoupily do vesnice ruské jednotky. Po šesti dnech se Rostislavovi s ženami podařilo z domu utéct. Využili ubrusy, které posloužily jako bílé vlajky. Vyšli z domu ve chvíli, kdy se střelba na chvíli utišila, nasedli do druhého, nezničeného auta, z okýnka vystrčili improvizované vlajky. Při jízdě měli všichni kromě řidiče Rostislava neustále zvednuté ruce nad hlavou a pomalu projížděli mezi ruskými vojáky. Mnoho jejich sousedů, kteří se o podobný útěk pokusili, ruští vojáci rozstříleli. Jim se podařilo projet čtyři klíčové kilometry až k ukrajinskému checkpointu a byli zachráněni. Nyní sbírají síly, aby mohli začít znovu.
Ze rtů manžela četla tichý vzkaz: „Všechno bude dobré.“ Bála se, že se vidí naposledy…
Vůz značky Chevrolet Captiva vlastnili manželé Juri a Jana. Žili spolu s pětiletou dcerkou Jašou šťastně v panelovém domě v Irpini. Toto auto si koupili v roce 2014 krátce po svatbě. Podnikali s ním všemožné cesty – na dovolenou k moři, na víkendové výlety, navštěvovali rodiče, nakupovali, jezdili do školky. Juri pracuje jako generální ředitel jedné mezinárodní sportovní asociace.
Dne 24. února 2022 je probudilo nezvykle silné hučení letadel. Juri si myslel, že je to jen sen, přesto vstal, rozhrnul závěsy a spatřil šokující výjev – letící helikoptéry a ohnivé gejzíry i ohlušující výbuchy na nedalekém letišti Hostomel. Už od rána se všude tvořily kolony aut s prchajícími rodinami, u čerpacích stanic byly zácpy.
Juri s manželkou se dohodli, že ještě den počkají, až se jim podaří doplnit palivo do auta. To se nakonec povedlo, a tak naložili auto a chtěli odjet. Klíčový most do Kyjeva ukrajinské síly předešlou noc vyhodily do povětří, aby zastavily postup Rusů a rodině zbyla poslední možnost: jet na jih. Dostali však od kamarádky zprávu, že na této trase Rusové střílejí do aut s rodinami, zabíjejí všechny včetně dětí. Proto se raději vrátili domů. Zpráv o vraždách rodin přibývalo.
Vystrašeni doma slyšeli hrozné zvuky války – letadla létala nad domem v malé výšce, dělostřelecká palba byla slyšet z různých směrů. Střelba byla v noci méně intenzivní, ale neustávala. Situace se zhoršovala každým dnem. V obchodech docházelo jídlo, zvuky výbuchů slyšeli stále blíž a blíž. A pak dostali nadějnou zprávu, že z Irpině bude vypraven evakuační vlak pro ženy a děti.
Juri neváhal. Odvezl manželku Janu a dcerku na nádraží. A těm se nakonec podařilo protlačit se davem a dostat se do vlaku. Jana napsala Paměti národa: „Můj manžel Juri stál na konci chumlu lidí. Jediné, co mi dodalo trochu klidu, bylo, že jsem s ním navázala oční kontakt a přečetla ze rtů: ‚Všechno bude v pořádku.‘ Cítila jsem, že se možná vidíme naposledy.“
Po pár dnech hrůzy, během nichž se skrýval ve sklepě domu, se Juri rozhodl, že musí i přes riziko ohrožení života projít bitevní vřavou. Auto nechal stát před domem a šel pěšky. Zvuky střelby slyšel ze všech stran. Boj o Irpiň zuřil plnou silou. Přískoky z jednoho krytu do druhého se zázrakem nezraněn dostal až k ukrajinskému checkpointu, kde ho zachránili. Se svou rodinou se šťastně shledal v Kyjevě. Jejich dům v důsledku ostřelování vyhořel a zapálil i jejich rodinné auto zaparkované před ním. Objevili jsme ho na rozlehlém irpiňském „pohřebišti aut“.
Zachránil dvě rodiny. Bravurně dodávkou prokličkoval mezi krátery
Petr D., automechanik, Irpiň
Range Rover P38
Tento terénní Range Rover P38 stál v únoru 2022 v Irpini před autodílnou Petra D. Když začalo ruské bombardování, jeho dílna se proměnila v kryt nejen pro jeho rodinu, ale i pro přítele s jeho manželkou a malým synkem. Před dílnou se sousedy a bratrem vlastními silami smontovali protitankové ježky. Ty ale zkáze jeho domova nezabránily.
Auto patřilo Petrovi D., říkal mu „Ranžik“. Moc s ním nejezdil. Dlouho stálo, a tak mu, jak se říká, „umřel motor“. Petr, šikovný irpiňský automechanik, do něj pak tři měsíce montoval nový dieselový motor Mercedes, který je ekonomičtější. Svého opraveného Range Roveru si už ale neužil.
Asi druhý nebo třetí den války, kdy se do Irpině blížily hordy ruských vojáků, naložil obě rodiny do dodávky, kterou měl k dispozici, a odjeli. Stalo se tak prý poslední den, kdy se z Irpině mohli dostat. Z druhé, severní strany se blížili Rusové. Rozhodl se jet riskantně na jih. Podařilo se mu i po rozbombardovaných silnicích podél hořících domů a aut dostat se s dodávkou přes vesnici Stojanka až na hlavní kyjevskou dvouproudou silnici a pak svou a přítelovu rodinu dopravit do Kyjeva. Jako vynikající řidič, odhodlaný za každou cenu dopravit své blízké do bezpečí, prokličkoval mezi krátery a sutinami po bombardování.
Opravené terénní auto Range Rover nechal v Irpini před dílnou. Nezamkl ho a nechal v něm technický průkaz i klíčky, aby ho kdokoliv z ukrajinských sousedů mohl použít k útěku. Rusové Range Rover totálně zničili, zapálili. Petr D. netuší, co přesně se stalo, zda do něj střelili z tanku nebo v důsledku bombardování vypukl v okolí požár, který přeskočil i na vůz.
Rozhodli se ihned opustit domov, ona byla těhotná. Den před válkou
Dimitro S. parkoval svůj luxusní vůz značky Ford Mustang Convertible v Irpini na dvorku před jedním domem. Jeho manželka byla těhotná. „Dimitro“ se Paměti národa omlouval – zničený vůz nám daroval, ale sám chce zůstat v anonymitě, obává se prozradit místo svého pobytu či své povolání. Vedou ho k tomu bezpečnostní důvody.
Den před válkou, ve středu 23. února 2022, se manželé po společné diskuzi nad politickou situací rozhodli, že spolu utečou druhým, praktičtějším a méně nápadným vozem do města Ivano-Frankivsk k západním hranicím se Slovenskem jižně od Lvova. Došlo jim, že se předměstí Kyjeva, kde žili, může brzy ocitnout v ohrožení.
S hrůzou, ale z bezpečí sledují, co Rusové na Ukrajině páchají. Jsou šťastni, že včas vyvázli. Od svých přátel se dozvídají, jaká zvěrstva se děla v Irpini, Buči a Hostomelu, v jejich rodném kraji. Začátkem dubna si telefonovali se svými sousedy, kterým se už nepodařilo uprchnout a řádění ruských vojáků přežili v úkrytu ve sklepě. Ti jim sdělili, že jejich dům byl zcela zdemolován a jejich Ford Mustang totálně zničen výbuchem a následným požárem.
