Otakar Litomiský přežil několik koncentráků. Krátce po válce sepsal paměti. Až nyní se „Dopisy z pekla“ o podzemní továrně a táboře Dora dostaly do rukou současné generaci. Před 80 lety 4. 4. 1945 spojenecké bombardéry nad táborem otevřely své pumovnice… 

Lucie Buchtíková pochází z rodiny bývalého politického vězně Jana Litomiského, signatáře Charty 77 a nositele Ceny Paměti národa. Autorka pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a je externí spolupracovnicí redakce Paměti národa.

Ota Litomiský pracoval pro odboj a na udání si pro něj v lednu 1943 přišlo gestapo. Věznili ho na Pankráci, v Malé pevnosti Terezín, drážďanské věznici Mathilde, prošel koncentráky – Osvětimí, Bunou a Buchenwaldem. Šestnáct měsíců strávil v méně známém koncentračním táboře Dora, kde vězni otrocky dřeli v tajné továrně. V závěru války zažil rychlý přesun do Ravensbrücku a pochod smrti. Všechno jako zázrakem přežil a vrátil se domů. Na rozdíl od milionů obětí i několika jeho nejbližších přátel.

Objev z antikvariátu

Ten příběh si mě našel. S rodiči jsem si povídala o našich příbuzných a dostali jsme se ke strýci „Oťasovi“, který je neskutečně veselý, směje se až nakažlivě a vystupuje s kapelou Patrola Šlapeto. Protože se moc nevídáme, napadlo mě podívat se, co se o strejdovi dočtu na internetu. 

Při brouzdání na mě vyskočila překvapivá informace z antikvariátu: „Otakar Litomiský: Dopisy z pekla. Vzpomínky vězně č. 113359.“ „Co to je?!“ ptám se. „To musí být od strýce Oty, Oťasova táty,“ také překvapeně říká můj táta. 

Vzpomínky jsem v antikvariátu vyzvedla a začala dychtivě číst. Není to román. Prastrýc píše věcně, avšak svižně a čtivě. Líčí svůj příběh a popisem reálií podává svědectví o hrůzách, které zažil na jednotlivých místech, kde ho věznili. Svou výpověď sepsal jenom pár měsíců po válce, měl tedy vše v živé paměti.  

Sešit s paměťmi Oty Litomiského
Sešit s paměťmi Oty Litomiského

Těžko snášel vojenskou nečinnost, když nás obsazovali 

Otakar Litomiský se narodil 4. června 1916 v Praze. Jeho vyprávění začíná 15. března 1939, německá armáda obsadila české země. Ota v té době byl na vojenské škole pro záložní spojovací důstojníky v Kutné Hoře. Těžko snášel příjezd okupačních vojsk, kterému musel nečinně přihlížet. Vojáci z útvaru včetně Oty – věrni své přísaze – založili protinacistickou odbojovou organizaci, která se stala součástí Obrany národa. Kontakt udržoval s velitelem své roty štábním kapitánem Karlem Řihákem. 

Otu pověřili vyhledáváním dalších spolupracovníků pro odboj. Společně s přítelem Kosíkem pak dostali za úkol zmapovat zásoby trhavin na Berounsku. A tak spolu o víkendech vyjížděli na kolech a předstírali, že jsou učitelé hledající vzorky vápence, přitom vyzvídali od hlídačů lomů informace. Zjištění o výbušninách Ota doma zakresloval do mapy. 

Později od velitele dostal  speciální úkol – měl uvést do provozu tajnou vysílačku v Praze-Břevnově. Asistoval mu při tom radista-svobodník Kůrka a Kůrkův nevlastní bratr Jiří Kraus, který  se pak ukázal být kolaborantem. 

Ota Litomiský se v odbojové skupině věnoval montování vysílaček. Kapitán Řihák mu posílal součástky a on je sestavoval do pevných příručních kufrů. Ilegální odbojové vysílačky měly různou podobu, později na gestapu proběhl výslech, při kterém Otovi předložili fotografie řady tajných vysílaček. Vzpomíná, jak si je obdivně prohlížel: „Jedna byla namontována uvnitř skříňky normálního rozhlasového přijímače, jiná pod rámem elektrického vařiče, další uvnitř vysavače prachu, některé v plochých kovových skříňkách,“ cituji ze sešitu vzpomínek. Uvědomil si: 

„Jaké množství radioamatérů tajně pracuje, ale pak také, kolik jich už gestapo dostalo do svých spárů!“

Věděl, že ho zatkne gestapo, a neutekl, protože chránil rodinu

V létě 1942 byl zatčen štábní kapitán Řihák a v listopadu téhož roku popraven v berlínské věznici Plötzensee. Hned zkraje roku 1943 navštívil Litomiského, který byl tehdy protektorátními úřady tzv. nasazen jako mzdový referent v ČKD Karlín již zmíněný Jiří Kraus. Ten mu neopatrně a neskrývaně začal vykládat, že také ilegálně pracuje proti říši a že dostal rozkaz, aby poslal Litomiského opravit vysílačku v Braníku. Na závěr se odvolal na kapitána Řiháka. Otovi došlo, že se jedná o léčku, protože o popravě kapitána věděl. Krause rychle vyprovodil a bylo mu jasné, že ho čeká zatčení. Skrývat se nechtěl, protože by tím vystavil nebezpečí stíhání rodinu, která o jeho aktivitách neměla tušení. Začal se tedy připravovat na zatčení. Doma zničil důkazy o své činnosti a očekával příchod gestapa. Přišli si pro něj za čtyři dny po návštěvě Krause.

Svatební fotografie Otakara Litomiského, 18. srpna 1955. Zdroj: archiv pamětníka
Svatební fotografie Otakara Litomiského, 18. srpna 1955. Zdroj: archiv pamětníka

Na gestapu „lhal jako když tiskne“

Během následujících devíti měsíců zakusil na osmi místech realitu nacistického věznění.  

Jak probíhalo jeho uvěznění na Pankráci a v Osvětimi? A jak se jako „práceschopný“ dostal do zvláštního tajného koncentračního tábora Dora-Mittelbau nedaleko města Nordhausen, kde se vyvíjely německé rakety, které měly zvrátit vývoj války? Předplaťte si Magazín a dočtěte si článek!