Jak se nevzdat svobody slova a přitom ochránit stát, který nám ji zaručuje? To bylo hlavní téma dalšího dílu podcastu Paměti národa, který jsme natočili s publikem v Pardubicích.
Klíčovou roli v problému hrají současná média, respektive jejich postupná proměna. Jan Dobrovský komentuje stav, ve kterém jsme:
„Vlivem internetu se smazávají rozdíly mezi tím, co je to žurnalistika starého střihu, to znamená regulovaná a redigovaná, a mezi weby, které si kdosi zřídí a označí je za zpravodajské. Je Sputnik zpravodajský web? Není to náhodou spíš vlivový instrument pro vytváření chaosu a šíření nepřátelské propagandy ze strany impéria, které usiluje o to, aby se naše společnost rozkládala?“
Faktem je, že už před rokem mělo být vypnutí dezinformačních webů ošetřeno systémově. Jindřich Šídlo připomíná:
„Já jsem se jako starý devadesátkový liberál domníval, že by to měl určovat zákon. Tehdy bylo řečeno, že zákon vznikne, a dodnes se to nestalo. Dále: byl jmenován vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma, který po necelém roce fungování znechuceně odešel. Což mimochodem Rajchlovci označovali na Václaváku za svůj veliký úspěch.“
Pořád dokola a nanovo tedy budeme muset řešit otázku, jak si na jedné straně uchovat ostražitost vůči tomu, co se dnes velmi zjednodušeně a „na první dobrou“ nazývá cenzurou. A na straně druhé se jasně postavit šíření extremismu, netolerance, národnostní nenávisti a houstnoucímu antisemitismu. To, co začíná výhrůžkami, že si určitá skupina lidí vezme moc ve státě bez ohledu na volby a instituce, co začíná vyhrožováním blokádou veřejných budov a útokem na ně pokračuje, může skončit rozvratem demokracie a zničením svobody pro všechny. To nebezpečí nelze podcenit. Diktatury přicházejí k moci často přískokem vpřed, vlastně nenápadně a za přihlížení demokratů, kteří jsou si jisti, že stačí nechat nepřátele demokracie se takzvaně vyvztekat.
