3. 2006–2010
Ještě na podzim roku 2004 si někteří optimisté v ODS, a nebylo jich málo, mysleli, že by se jejich strana mohla po volbách 2006 vrátit k moci velkolepě, dokonce s jednobarevnou většinovou vládou.
O rok později stejní lidé jen malinko slevili: za téměř jistou variantu se brala koalice ODS s lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem.
Sociální demokraté se po pádu dvou svých premiérů Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse v dubnu 2005 propadli na pouhých 10 procent v průzkumech a v panice nevěděli, co mají vůbec dělat.
A tak si za svého lídra vybrali do té doby nijak zvlášť úspěšného ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka, který zpočátku vzbuzoval spíše posměch soupeřů i médií.
Jenže Paroubek všechny překvapil. Svou razantní „politikou buldozeru“ vytáhl sociální demokraty ve volbách v červnu 2006 na víc než 32 procent. ODS v čele s Klausovým nástupcem Mirkem Topolánkem volby sice vyhrála s více než 35 procenty, poměry sil ve sněmovně ale byly neuvěřitelně vyrovnané: „Pravice“ (ODS, lidovci, Zelení) 100 hlasů, levice (ČSSD a komunisti) 100 hlasů.
Začalo možná nejdramatičtější volební období polistopadové historie: zažili jsme v něm dva pády vlády, boj o americký radar v Brdech, nástup globální ekonomické krize, domluvené a posléze Ústavním soudem zrušené předčasné volby.
Výsledek se dostavil: v květnu 2010 spadla společná podpora ODS a ČSSD ze 67 na 42 procent. Skoro třicet procent hlasů navíc získaly úplně nové strany: Věci veřejné a TOP 09. A česká politika se začala nezvratně měnit.
Proč k téhle změně došlo? Proč se Jiřímu Paroubkovi nikdy nesplnil sen o návratu do Strakovy akademie? Proč se Mirek Topolánek jako předseda ODS „nedožil“ ani voleb 2010? A co to všechno znamenalo pro českou politiku a společnost?
Poslechněte si další epizodu podcastu Dobrovský & Šídlo ze speciální série „Nejdůležitější volby našich životů“ se speciálním hostem, sociologem a zakladatelem agentury STEM Janem Hartlem.
