Tohle sdělení opakuje Vladimir Putin v různých obdobách a s velkou oblibou, konkrétní výrok zazněl těsně před Štědrým dnem v prosinci 2021, kdy už byl bezpochyby rozhodnut zaútočit na Ukrajinu.
Jde o propagandu, která nemá oporu v historických faktech. Putin si jí vypomáhá před domácím i zahraničním publikem a není to překvapivé.Parafrázují ho ale i jeho sympatizanti u nás, jako je předseda SPD Tomio Okamura či europoslanec za Stačilo! Ondřej Dostál, a to už je na pováženou. Proč nepodloženému mýtu o neporazitelnosti Ruska u nás tolik lidí věří?
Může za to fakt, že na Rusku si v devatenáctém století vylámal zuby Napoleon, či skutečnost, že při svém tažení na Moskvu neuspěl ani Stalinův někdejší spojenec Hitler? Asi ano. Zrovna tak Sovětský svaz samozřejmě patřil mezi spojence, kteří zvítězili ve druhé světové válce. Ale co ostatní války, zejména takové, které snesou srovnání se současným konfliktem? Tady už je vojenská úspěšnost Ruska výrazně slabší. Prohraných válek je totiž v ruském dvacátém století nepočítaně. A jednu bychom našli i v našem století.
Odvaha se nerodí z velkých gest, ale z malých rozhodnutí.
Paměť národa spustila vánoční sbírku. Můžete-li, podpořte ji zde.
Zveme vás také do Klubu přátel Paměti národa.
Členství můžete koupit i jako vánoční dárek zde.
Japonci, Lotyši, Poláci
Letem světem: třeba rusko-japonská válka v roce 1905 pro cara skončila tak ostudnou porážkou, že se pod ním poprvé povážlivě otřásl trůn. První velkou revoluci ještě ustál, když ale pár let poté svou zemi ekonomicky vyčerpal účastí v první světové válce, svrhli ho bolševici. Nastal chaos a občanská válka, mocnářství se rozpadlo a řada porobených zemí získala samostatnost. Mimo jiné Lotyšsko a Polsko. Carská říše byla mrtvá, ne ale ruský imperialismus, který se pokusil vrátit úder. V následující polsko–sovětské válce (1919–21) Rusové odtáhli s nepořízenou. Prohráli tehdy i s Lotyšskem, dokonce se mu museli zavázat k placení reparací. Sovětský svaz se ze závazku nakonec vyvlékl, ale to už je jiný příběh.
A to totiž příběh, který začíná v září roku 1939 a jmenuje se druhá světová válka... Německo počátkem měsíce napadlo Polsko a jen pár dní poté se k napadení přidal Sovětský svaz. Na krvácející Polsko zaútočil z východu a tentokrát s paktem Ribbentrop–Molotov v zádech zvítězil. Obsadil i baltské státy včetně Lotyšska a nadále zůstával při chuti.
Finové
Mimo rámec dohody s Hitlerovým Německem napadl SSSR jen krátce poté Finsko. Zemi, která sice má přibližně stejný počet jezer jako Rusko, nicméně obyvatel třicetkrát méně. A stala se neuvěřitelná věc: Finové se bránili a ubránili.
.jpg)
Téhle válce se říká Zimní a zima byla na severu Evropy na přelomu let 1939 a 1940 opravdu krutá. Stalin byl po katastrofálních ztrátách ve finském mraze nucen uzavřít s napadenou zemí mír a uznat její suverenitu, i když i Finsko muselo ustoupit a přenechat Moskvě svá historická území, zejména Karélii. Ale příběh vzdoru malé, podceňované země, která byla všemi ponechána svému osudu, a přesto si zachovala důstojnost a svébytnost, je poučný i pro dnešek. Finsko tím navíc zastavilo sovětský postup dále na sever a na západ.
Velká vlastenecká
O druhé světové válce už byla řeč, tehdy byl Sovětský svaz bezpochyby na straně vítězů a jednoznačně přispěl k porážce nacismu v Evropě. Drobným detailem je, že ve své kolektivní paměti Rusové ve druhé světové válce vůbec nebojovali. Oni (a další sovětské národy) podle sobě vlastní terminologie nasazovali životy až v tzv. Velké vlastenecké válce, která začala až v roce 1941. Do té doby Berlín a Moskva totiž spolupracovaly, válčily vlastně bok po boku, dokud Hitler ve svém šíleném velikášství nenapadl i samotný SSSR. Tím Stalina vehnal do náruče Spojenců a vlastně zpečetil svůj osud. Paradoxní je, že vítězný Sovětský svaz byl po válce obnoven víceméně ve svých hranicích z roku 1939, tedy v těch, které mu schválili Hitler s Ribbentropem. A těch hranic, do kterých by se podle mnohých indicií dnešní Rusko chtělo vrátit.
Afgánské trauma
Studenou válku nechme stranou, to není válečný konflikt v pravém slova smyslu. Na jejím sklonku se Moskva ale rozhodla angažovat v konfliktu, který se nakonec ukázal být pořádně žhavým: v sovětsko–afghánské válce (1979–89).
Sověti se přes deset let snažili tuto zemi dobýt a její společnost si podmanit, ale bez úspěchu. Měli děsivé ztráty, pro občany byl konflikt velice traumatickou zkušeností. Zemi nakonec dovedl k ekonomickému kolapsu a na prahu devadesátých let se Sovětský svaz rozpadl. Výsledkem bylo osamostatnění dřívějších sovětských republik včetně Ukrajiny v dnešních, mezinárodně uznávaných hranicích.
 se připravuje na misi v Afghánistánu. 1988. Mikhail Evstafiev, Zdroj Wikimedia Commons..jpg)
Jednoznačná prohra Moskvy v táhlé afghánské válce je jedním z nejpřesvědčivějších důkazů, že Rusko stejně jako jakákoliv jiná země může ve válce nejen vyhrávat, ale samozřejmě i prohrát. Náš výčet ukazuje, že neúspěchy ruské armády se dostavují zejména tehdy, když ji politici nutí do války útočné a agresivní. Do války, jejímž cílem je nějakou zemi si podmanit a porobit ji, jak se o to dnes Putin pokouší na Ukrajině.
