Rodiče Miroslava Kovala byli dominikánští terciáři. Když byli v 50. letech oba uvězněni, Miroslav i jeho starší bratr Vladimír se dostali do dětských domovů.
Mezi 10. až 12. květnem 1960 vyšli z vězení političtí vězni, kteří strávili v drsných podmínkách komunistických lágrů i deset let na základě vykonstruovaných obvinění – letci a vojáci bojující na západní frontě, řeholníci a řeholnice, skauti, sedláci a mnozí další.
Po celé zemi, na všech budovách musely být vyvěšeny na půl žerdi československé a sovětské vlajky a smuteční černé prapory. Ve výkladních skříních nesmělo být nic jiného než portrét J. V. Stalina ve smuteční úpravě, Stalinova busta a odkazy na jeho dílo.
Pražský soud vynesl 23. září 1976 mírnější rozsudky, než původně normalizační režim plánoval. Hudebníky od exemplátních trestů zachránila podpora významných osobností. Proces navíc stmelil opozici a vedl ke vzniku Charty 77.
9. listopadu 1951 podal velitel Pohraniční stráže plk. Ludvík Hlavačka návrh na zřízení minových polí na úsecích hranice se západním Německem a Rakouskem.
Před sto lety se zrodilo Československo, země protikladných individuálních osudů. To je i případ dvou historiků, Jiřího Kovtuna a Miloše Hájka, jejichž příběhy připomínáme.
Blíží se 30. výročí sametové revoluce, při níž přišla Komunistická strana Československa o svou absolutní moc. Jací lidé, s jakými životními osudy, se ke komunismu stále hlásí?
Dne 25. listopadu 1953 přijelo do Pivína nedaleko Prostějova několik černých aut, obsazených policisty. Ludmile Zouharové (tehdy Švédové) bylo sedm let.