Perzekuce komunisty

Politická vězeňkyně Hana Truncová připomíná nelehký osud Milady Horákové: V době, kdy stanula před Státním soudem na Pankráci věděl možná málokdo, že před podobným soudem stanula v Drážďanech v roce 1944 a byla odsouzena k osmi letům vězení.

V říjnu roku 1950 proběhl v Litomyšli proces známý jako Stříteský a spol. Státní soud tehdy poslal do vězení 24 osob na celkem 220,5 let. Většinu odsouzených tvořili středoškolští studenti, devět z nich ještě nezletilých.

Komunistické bezpráví nezačalo ze dne na den v únoru 1948. Schylovalo se k němu hned v poválečných letech, jak ukazuje i příběh soudce Václava Stiebera.

Po procesu s Miladou Horákovou a spol. začali komunisté hledat nepřátele ve vlastních řadách. Ze zrady obvinili 14 vysoce postavených komunistů. Jedním z nich byl Otto Šling. Jeho anglická žena skončila ve vězení, synové putovali po dětských domovech.

Vražda místního komunistického funkcionáře roku 1951 se stala záminkou k rozpoutání teroru proti středočeským sedlákům. Desítky lidí, kteří se setkali s údajným západním agentem Slepičkou, skončily v kriminálech.

Na začátku léta 1951 zatkla Hanu Johnovou a jejího snoubence Otakara Čeňka Trunce Státní bezpečnost. Místo svatby putovali do vězení za údajnou velezradu a špionáž. Milenci vydávali a roznášeli letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhali lidem přes hranice.

„Uprostřed noci nás vzbudili a nahnali do autobusu se zalepenými okny. Neřekli nám, kam nás vezou.” Řeholníci a bývalí studenti církevních škol vzpomínají na tragickou noc ze 13. na 14. dubna 1950.

Otrocká práce vězňů přinášela komunistickému režimu milióny v tvrdé měně. Podnik Preciosa zprivatizoval tehdejší ředitel Ludvík Karl. V roce 2015 mu prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Vězni se odškodnění ani omluvy nedočkali.

„Zhasla světla a všechny starší dámy řekly, že to je špatné znamení.“ Charlotta Kotíková vzpomíná na dny, které předcházely komunistickému puči a smrti jejího prastrýce Jana Masaryka.

„Lidi ho milovali, a to se jim nelíbilo,“ vzpomínal Karel Miláček ze Zahrádky u Ledče nad Sázavou na kněze Josefa Toufara, kterého místní komunisté okamžitě po 25. únoru 1948 nechali přeložit do nedaleké Číhoště.

Celoživotní skaut Ivan Kieslinger se postavil nacistům i komunistům. Za to ho soud poslal na 16 let do vězení. Zemřel 14. ledna 2020 ve věku 92 let.

Prastrýcové Antonína Bořka-Dohalského zaplatili za zapojení do protinacistického odboje životy a jeho otec putoval po návratu z Dachau na deset let do komunistických vězení.

Když se o Vánocích schází rodina Olgy Novákové, jsou jich desítky. Se svým manželem Milošem vychovala v emigraci v Montréalu sedm dětí.

Milan Kolář strávil v brněnském vězení na Cejlu Štědrý den roku 1948, Ludmila Hermanová trávila svátky v nápravně pracovním táboře Želiezovce a Ivan Kieslinger v jáchymovském lágru Rovnost, kde si na něm bachaři „trénovali“ mlácení vězňů.

Časně ráno 24. července 1949 zaútočili příslušníci Sboru národní bezpečnosti na sedm skautů, kteří se ukrývali v Jizerských horách. Dva na místě nemilosrdně zastřelili, ostatní zranili a uvěznili.

Rozsudek státního soudu v Praze z 8. června t.r., potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu z 24. června t.r., jímž byli Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra odsouzeni pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu smrti, byl vykonán.

Rodiče Miroslava Kovala byli dominikánští terciáři. Když byli v 50. letech oba uvězněni, Miroslav i jeho starší bratr Vladimír se dostali do dětských domovů.

Mezi 10. až 12. květnem 1960 vyšli z vězení političtí vězni, kteří strávili v drsných podmínkách komunistických lágrů i deset let na základě vykonstruovaných obvinění – letci a vojáci bojující na západní frontě, řeholníci a řeholnice, skauti, sedláci a mnozí další.

Do ďábelské pasti StB padl jako první 23. dubna 1948 zakladatel firmy ETA Jan Prošvic.