Jedním z oněch místních byl tehdy šestnáctiletý Albín Blažek (*1932). Rodina provozovala hospodu stojící přímo u silnice. K tomu měli ještě menší hospodářství. Otec vykupoval dobytek, který pak vodil pěšky na jatka. Někdy u Blažků zabíjeli krávy či prasata přímo doma a maso prodávali třeba do Prahy. Rodině se tak dařilo celkem dobře.
Záhadní odbojáři
Oním neznámým mužem zmíněným v úvodu byl Jiří Novotný (*1925), který později na Babku přivedl i svého bratrance Vladimíra Peška (*1927). Setkání s nimi silně zasáhlo do života nejen Albínu Blažkovi a jeho rodině, ale také řadě jejich sousedů i dalších lidí na Poličsku.
Jiří Novotný se narodil ve Velvarech u Kralup nad Vltavou. S rodiči se stěhovali po různých místech republiky. Ti v době jeho zatčení bydleli ve Skutči. Sám Novotný ale od roku 1945 v Československu nepobýval. Po obvinění z kolaborace s nacistickým režimem se nejprve neúspěšně pokusil o sebevraždu a pak uprchl do zahraničí. Zde se pohyboval na různých místech. Nějaký čas strávil v Itálii, Německu, Jugoslávii či Maďarsku.
V jakých státech byl a co přesně zde dělal, se již nedá s určitostí zjistit. Víme však, že v Itálii se prohlašoval za pracovníka italské tajné služby, předtím se zas hlásil k anglické vojenské policii.
Komunisté tu volby prohráli
Po návratu do Československa začal Novotný navazovat kontakty na různých místech po celé republice. Na Poličsku se pravděpodobně nejdřív objevil na Babce. Navštívil hostinec rodiny Blažkových a pak jejich sousedku Růženu Groulíkovou. „Groulíková mu vykládala, že jí zastřelili partyzáni manžela, tak se nějak domlouvali a po čase přitáhl bratrance Peška. A tím to tady vše začalo,“ přibližuje Albín Blažek. Vdova, která na zemědělské usedlosti žila se dvěma dětmi, mužům dávala peníze a poskytovala jim ubytování.
Novotný a Pešek se postupně seznámili s celou řadou lidí z Poličska, kterým tvrdili, že jsou vysazenými britskými parašutisty. V regionu měli odpůrci režimu silné zastoupení. Ve volbách v roce 1948 zde voliči odevzdali okolo 30-40 % bílých lístků. V blízké obci Borová komunisté volby dokonce prohráli.
Dal jsem jim samopal
Dnes má Albín Blažek o úmyslech domnělých „odbojářů“ jasno: „Vydávali se za partyzány a toulali se. Hlavně jim šlo o to, aby se měli dobře, poněvadž lidi jim dávali peníze.“ Jenže v létě roku 1948, pár týdnů po komunistickém puči, se situace jevila jinak. Válečná zkušenost byla ještě příliš čerstvá a vidina možného ozbrojeného konfliktu mezi západem a Sovětským svazem a jeho satelity se zdála reálná. Podporu tak Novotnému a Peškovi poskytla i rodina Blažkových. Také je seznámili s hostinským Janem Procházkou (*1908) z Brněnce. Ten domnělým parašutistům poskytl nocleh, jídlo, dal jim zbraň a jeho žena psací stroj. I Albín Blažek začal s oběma muži spolupracovat. Od konce války měli doma schovaný samopal a pistoli, ty jim měl dát k dispozici. A se svým sousedem Josefem Groulíkem (*1931) je odvedl k místnímu faráři Janu Hanykovi, od kterého chtěli vystavit falešné rodné listy.
Činnost Novotného ale neunikla pozornosti bezpečnostních složek. Už v říjnu roku 1948 podal informátor nadřízeným příslušníkům StB zprávu, že vyslechl v hostinci Pivovar v Poličce rozhovor tří mužů, kteří mluvili o tom, kdo byl v poslední době propuštěn z armády. Když trojice mužů z hospody odešla, informátor neváhal a vydal se je sledovat. Takto za nimi došel do hospody Na Růžku. Zde si k neznámé trojici mužů přisedl a dal se s nimi do řeči. Získal si jejich důvěru a začal se s nimi stýkat pravidelně. A stejně tak pravidelně podával hlášení o schůzkách StB.
Informátor byl příslušníkem armády a pohyboval se kolem poličské zbrojovky. Postupně se StB podařilo rozkrýt, že narazil na Novotného a Peška. Ti nastrčenému donašeči důvěřovali a zasvětili ho do své činnosti. Chtěli, aby jim coby voják sehnal uniformy a také plány zbrojovky. Estébáci při vidině dopadení domnělých západních agentů chtěli svému informátorovi přidělit byt, kde by se skupina okolo Novotného mohla scházet a StB by je při tom mohla odposlouchávat. Postupně ale došli k názoru, že se jedná spíš o podvodníky.
„Tuto činnost jen předstírali využívajíc reakčního smýšlení obyvatelstva na Poličsku k lehkému způsobu obživy.“ (Archiv bezpečnostních složek, V–911 HK, Vyšetřovací svazek č. 1289)
Sypaly se ze mě chomáče vlasů
Brzy po tomto zjištění začalo rozsáhlé zatýkání. „Tady sebrali dva, čtyři, šest lidí na Babce a šest lidí v Poličce a ještě lidi z Roudnice nad Labem a z Hodonína. Celkem nás tam bylo dvaatřicet. Z toho jich za půl roku šestnáct propustili bez viny,“ uvádí Albín Blažek. Z jeho rodiny zatkli rodiče a čeledína, prarodiče museli k výslechu.
Pamětník sám tehdy pobýval coby učeň v České Třebové, také on dostal předvolání na místní stanici. Zde ho drželi až do večera, následně ho odvezli do Poličky, kde teprve začal tvrdý výslech. „Jeden seděl u stolu, druhý na stole a třískal do mě.“ Trvalo to tři hodiny, pak jej propustili. „Šel jsem k tetě v Poličce. Ráno jsem se česal, stála za mnou a brečela, protože se ze mě sypaly chomáče vlasů a byl jsem takovýhle,“ naznačuje gesty pamětník, jak měl oteklý obličej, a pokračuje: „Mě pustili, zbytek odvezli do Chrudimi, a za dva dny pro mě přijeli znovu a odvezli mě taky.“
Soud proběhl až v červnu 1949. Obžaloba zněla: velezrada a sdružování proti státu. Nejvyšší trest dostal Jiří Novotný, osm let. Vladimíru Peškovi soudce uložil šest let odnětí svobody, kněz Jan Hanyk dostal osmnáct měsíců. Ostatní tresty soud vyměřil v rozmezí tří až sedmi měsíců. Albína Blažka, odsouzeného na šest měsíců, propustili podobně jako většinu ostatních hned po soudu na svobodu. Trest si odseděli již ve vazbě.
Další soud proběhl s bývalým vrchním strážmistrem SNB Josefem Černým z Poličky, který za podporu Novotného s Peškem dostal dva roky. A Josef Hegr z Babky šel do vězení na osm měsíců za to, že je neudal.
Víš, co jsi, víš, kdes byl
Po propuštění se Albín Blažek musel naučit žít s cejchem bývalého vězně. „Každý mi připomínal: ‚Víš, co jsi, víš, kdes byl.’ Každý poukazoval na to, že jsem byl trestaný,“ popisuje situaci. Na vojnu musel nastoupit k Pomocným technickým praporům a jeho otec byl v 50. letech tvrdě pronásledován StB a nucen ke spolupráci. Většinu svého profesního života Albín Blažek prožil jako řidič autobusu. V roce 1960 se oženil, založil rodinu. Syn Milan tragicky zahynul v roce 1995 během neblaze proslulého železničního neštěstí u nedaleké Krouny, které si vyžádalo 19 obětí.
Dnes je Albín Blažek posledním přímým pamětníkem těchto událostí. A i když dnes víme, že Jiří Novotný s Vladimírem Peškem byli více dobrodruhy než odbojáři, nijak to nesnižuje odvahu vesničanů z Poličska. Ti jim v dobré víře nezištně pomáhali, byť museli tušit, že se jim za to nastupující komunistický režim může tvrdě pomstítt.
