„Mám ohromnou radost! Ale přesto se mi těžko mluví, když si uvědomím, že právě v tuto chvíli bojují a umírají naši přátelé v obleženém Mariupolu,“ řekl ředitel Paměti národa Mikuláš Kroupa při slavnostním otevření Institutu Paměti národa v olomouckých Smetanových sadech.
Paralela velkých příběhů 20. století a právě probíhající ruské invaze na Ukrajině se zde totiž přímo nabízí. Bývalý protiatomový kryt postavený komunistickým režimem během 50. let minulého století jako velitelství štábu civilní obrany celého okresu Olomouc je ponuré prostředí. A právě zde ožívají příběhy pamětníků, kteří se na vlastní kůži potkali s bezprávím „velkých dějin“.
Návštěvník multimediální expozice se tak může vžít do příběhu Jiřího Fišera, na němž a jeho dvojčeti Josefovi své zvrácené pokusy praktikoval osvětimský „Anděl smrti“, doktor Josef Mengele. Příběh Marie Susedkové nás zavede na služebnu StB, kde počátkem 50. let jeden z vyšetřovatelů při surovém výslechu vyrazil tehdy jedenadvacetileté dívce dva zuby, a tím jí nenávratně posunul a poškodil čelist. Součástí výstavy je příběh chartisty Tomáše Hradílka, muže, jenž se nebál a během normalizačních let podal trestní oznámení na Vasila Biľaka pro podezření z velezrady. Návštěvník procítí život Eriky Bednářové, jejíž oba rodiče byli německé národnosti, a silně ji poznamenal konec války, který u nás v sobě nesl stigma kolektivní viny. Eričina maminka Sofie Rotterová patřila již od záboru Sudet k německým antifašistům, a během nacistické okupace kvůli tomu byla několikrát vězněna a mučena. Její dcera Erika přesto po válce prožila tři měsíce v otřesných podmínkách internačního tábora v Olomouci – Hodolanech. Celou expozici uzavírá příběh katolického kněze Antonína Huvara, který se po Vítězném únoru v roce 1948 aktivně zapojil do protikomunistické letákové kampaně a kvůli tomu prožil příštích deset let v nejhorších lágrech a káznicích, kde sdílel jednu celu i s na smrt odsouzeným generálem Heliodorem Píkou.
Výstava v olomouckém Institutu Paměti národa je doplněna velkoformátovou projekcí archivních fotografií, které podle autorů celkového konceptu expozice Zdeňka Durdila a Džiana Babana ožívají originálním zvukovým designem.
Během slavnostního otevření dne 22. února 2022 promluvili vedle Mikuláše Kroupy také olomoucký arcibiskup Mons. Jan Bosco Graubner nebo již zmíněný chartista a disident Tomáš Hradílek či ředitel pobočky Paměti národa Střední Morava Petr Zavadil. Všechny vyřčené myšlenky, poselství a přání zde měly jednoho společého jmenovatele:
„Svoboda je křehká a je potřeba se za ni vždy postavit, aby se již nikdy neopakovala temná místa naší historie.“
Návštěvnost v den otevření byla velká. Od dětí a jejich rodičů, zástupců Olomouckého kraje, učitelů z univerzity až po některé „naše“ pamětníky. Přijela i paní Ludmila Šimíčková, bývalá kuchařka pátera Antonína Huvara, kterou naši redaktoři objevili a vloni zaznamenali její vzpomínky na faře ve Vražném.
„Jsem rád, že jsme po půl roce intenzivní práce Institut dokázali otevřít. Poděkování patří nejen autorům výstavy, ale také všem, kteří se podíleli na technických úpravách bývalého protiatomového krytu – od zajištění čerpadla na vodu až po vynášení suti a finální úklidové práce. Velký dík zároveň patří městu Olomouc, které nám kryt dlouhodobě poskytlo. Ať jsou jeho prostory místem pro setkání generací. Ale i mementem, které nám říká, že bychom se měli ohlížet zpět a učit z vlastní historie,“ dodává ředitel olomoucké pobočky Petr Zavadil.
