Příběhy pamětníků

Rozsáhlý proces na začátku sedmdesátých let poslal Annu Tesařovou-Koutnou na dva roky do vězení. Její děti musely žít po dlouhé měsíce bez matky stejně jako ona sama, když vyrůstala.

Výtvarníci to neměli za komunistického režimu snadné. Buď se přizpůsobili a tvořili díla poplatná době, nebo se ukryli do podzemí. Pavlu Alexandru Taťounovi Státní bezpečnost násilně ukončila výstavu a zabavila obraz, který údajně pobuřoval.

„Vy katolíci jste potřebovali kriminál jako prase drbání,“ řekl Ivan Martin Jirous opatovi břevnovského kláštera. Anastáz Opasek tehdy prý jen pokýval hlavou: „A to máš pravdu.“ Od narození legendárního „Opata chuligána“ uplynulo 110 let.

Prožijte moderní dějiny díky moderním technologiím. V centru Brna pro vás stavíme interaktivní expozici, na kterou nezapomenete. Díky rozšířené realitě zde ožijí skutečné příběhy, které návštěvníky zavedou do totalitních režimů minulého století.

V novém kinopříběhu „R” jako Romové pamětníci vyprávějí o romském holocaustu, konci kočovnictví i složité situaci romských matek v období socialismu. Rokem 1989 ale jejich příběhy nekončí.

Víra v kriminále zpravidla pomáhala, na jejím uchování mnohdy záviselo duševní zdraví vězňů. Víra však není „jednou provždy daný tvar“. Věřící o ni v celách sváděli každodenní zápas s beznadějí. S Kristem se někdy „rvali“, jindy si k němu našli úplně novou cestu.

Při demonstracích v srpnu 1969 ho v Praze zbili, na Pankráci si odseděl měsíc. Bojoval za mariánský sloup, pašoval z Rakouska náboženskou literaturu. Z ekonoma se stal topičem a nepřátelskou osobou I. kategorie. „Zjistil jsem, že některé věci se ale prosadit dají.“

Legendární jazzový trumpetista rodině sehnal falešné doklady a po dvou letech vydírání od StB odjel v 80. letech z Prahy. Nebyl už nejmladší, ale přesto se i v New Yorku prosadil. „Jazz byla Amerika, vždycky jsem tam chtěl,“ říká. Déczi dnes slaví 85. narozeniny.

Vykácím džungli a postavím město na holé pláni. Mnoho lidí od toho Jana Antonína Baťu zrazovalo. „Tvrdili mu, že je to nemožné. On se jen podíval a řekl: ,Tak nemožné, myslíte?‘ A udělal to,“ říká o svém dědečkovi Dolores Ljiljana Bata Arambasic.

Dnes víme, že trauma holokaustu se přenáší na další generace nejen skrz úzkostnou výchovu, ale i fyzicky. Kniha Na vině je Osvětim přináší rozhovory s dětmi těch, kteří přežili. Čtení z knihy doprovodila přednáška psychoterapeutky, jež je sama z „druhé generace“.

Kuneš Sonntag pomáhal přesvědčit ministra Zdeňka Nejedlého o obnovení univerzity na Moravě. Předtím ho za organizování pohřbu Jana Opletala, Kunešova kamaráda, málem zastřelili, pak si prožil věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Od zahájení provozu Institutu Paměti národa v Olomouci uplyne v těchto dnech rok. S blížícím se jarem ožívá i kryt civilní obrany v Bezručových sadech. Unikátní prostory svou syrovostí dokreslují příběhy lidí, kterých se dotkly dějinné zvraty dvacátého století.

Mašinérie Mezinárodních táborů míru a takzvaných pionýrských aktivů se chystala na další sezónu. Netušila, že bude tou úplně poslední. Pro nejaktivnější pionýry byl ve hře jako každoročně i pobyt v proslulém sovětském dětském táboře Artěk.

Zemřel historik Karel Kaplan, který zásadně přispěl k poznávání československého komunismu. V 60. letech zasedal v komisi prošetřující politické procesy a důkazy o jeho zločinnosti s ním otřásly. S tajnými archiváliemi pak odešel na Západ a předložil je veřejnosti.

Před devíti lety Rusové po takzvaném referendu zahájili proces rusizace Krymu. Mariia Sulialina ono hlasování dokumentovala a nyní zaznamenává, co se děje za války na Ukrajině. V budoucnu totiž nesmí být pochyb o páchaných zločinech proti lidskosti.

Je 16 hodin, pochmurné a mrazivé úterý 14. března 1939. Z pražského Wilsonova nádraží právě vyjíždí zvláštní vlak do Berlína. Jeho nejdůležitějšími cestujícími jsou Emil Hácha, prezident Česko-Slovenské republiky a František Chvalkovský, ministr zahraničí.

Estébáci si pro Pavla Záleského přišli do práce a zbili ho tak, že nemohl dva týdny dýchat. Hrozili mu inscenovanou sebevraždou. Při jiných zadrženích kladl pasivní odpor, čímž rozlítil policisty k nepříčetnosti. Provinil se šířením katolického samizdatu.

Snažil se držet od politiky stranou, nakonec se však stal mluvčím Charty a svou filozofii proměnil v aktivní občanský postoj. Pociťoval mravní nezbytnost, a proto na sebe vzal riziko. Zaplatil za něj: před 46 lety v roce 1977 zemřel uštván nekonečnými výslechy StB.

Celý život propojovala lidi z různých konců světa – ať už prostřednictvím překladů cizojazyčných textů nebo svou humanitární pomocí. Podat pomocnou ruku těm nejpostiženějším pro ni bylo samozřejmostí. Věra Šormová zemřela letos 24. února ve věku sto tří let.