 (1).jpg)
Agnesa Krajíčková se narodila 10. ledna 1944 v Olešné na Slovensku. Otec Ondřej Jaroš pracoval u Banské Bystrice, kde se rozdávaly zbraně a alkohol pro útok proti Němcům. Vrátil se raději domů, což mu možná zachránilo život. Otcův nejmladší bratr Štefan Jaroš se konce války bohužel nedožil.
Rodinné soužití narušila válka
Strýc emigroval v roce 1939, aby se vyhnul pomoci Němcům. „Utíkal přes Maďarsko. Maďaři ho chytili, zbili a vrátili zpět na Slovensko. Byl tak zbitý, že musel být v nemocnici, a čekal ho válečný soud. V noci utekl a utíkal dále přes Polsko a Francii,“ předává pamětnice slova svého otce, který se o osudu bratra dozvěděl až od jeho bytné.
V roce 1941 byl přijat do Dobrovolnické zálohy Britského královského letectva. Netrvalo dlouho a po výcviku sloužil jako palubní střelec RAF zejména v boji proti německým ponorkám. V roce 1944 byla posádka Liberatoru sestřelena nedaleko norského pobřeží a Štefan Jaroš zahynul.
Po válce za hranice
V roce 1945 se Jarošovi přestěhovali do domu po odsunutých Němcích v Leskovci nad Moravicí. Válka zde zanechala mnoho škod. „Na ženu se dvěma malými dětmi přišli Sověti s kulometem. Jeden voják ji znásilnil, onemocněla kapavkou a oběsila se,“ vypráví Agnesa Krajíčková hrůzné zážitky místních.
Někteří němečtí obyvatelé nemuseli do odsunu díky manželstvím s Čechy. Například Marie Fleischerová, která se po smrti manžela provdala za pana Hepplera, který byl původem Žid z Brna. „Paní Fleischerová mi vykládala, že než Němci odešli, zakopali své jmění v kopcích nad Leskovcem. Teď už je to ale pod vodou,“ prozrazuje jedno tajemství.
„Blbý Slovák“
Jarošovi se přistěhovali do Leskovce s dalšími Slováky, ale někteří brzy odešli, vzali si vybavení a dobytek a vrátili se na Slovensko. Rodina si oblast vybrala, protože zde měli známé, a usídlili se na malém statku s domečkem, polem a dvěma kravami. V roce 1946 se zde Agnese Krajíčkové narodila sestra Libuše.
Už jako malá si uvědomovala, že Češi pohlížejí na Slováky hůř než na ostatní. „Odevšad jsem slyšela: ‚blbý Slovák‘,“ líčí zážitky z dětství. „V pěti letech jsem na vánoční besídce vyprávěla slovenskou básničku a po recitaci mi nikdo nezatleskal. Moc mě to bolelo.“
Znárodňování Leskovce
První osídlenci z Valašska zabrali větší statky, ale v padesátých letech komunisté začali zabavovat majetek sedlákům označovaným za nepřátele lidu. Milice jim vzala zvířata, obilí a další věci bez ohledu na jejich rodiny. Otec pamětnice se dostal do problémů kvůli práci spojaře, byl vyslýchán v Olomouci, ale nakonec prokázal nevinu.
 (1).jpg)
Agnesin sen o studiu hospodářské školy zhatil pohovor se stranickým funkcionářem. „Z okresu přišel jistý pan Zeman a ptal se mě, jakého náboženství jsou rodiče, a že nepotřebují takové lidi, ale odborné kádry,“ zakončuje vyprávění o marné snaze o studium.
Nakonec nastoupila na večerní školu, ale po svatbě v roce 1961 a těhotenství studia vzdala. Po přestěhování do starého bytu dostali novomanželé byt od továrny, ale v roce 1964 se rodiče vrátili na Slovensko a Agnesa s manželem se přestěhovali do domu v Leskovci.
V roce 1968 Krajíčkovi jeli do Německa koupit auto Fiat 850 a při návratu už byla Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy. Jejich bratranec Pavel Jaroš v té době emigroval, po události shození sochy Stalina v Brně utekl do Rakouska a později do Austrálie.
Po rekonstrukci nucené vystěhování
Když bylo nejmladšímu synovi osm let, koupili si Krajíčkovi větší dům, a to ve stejné ulici, v jaké bydleli doposud. „Dům Charouzových na Hartecké ulici stál 130 000 korun. Vzali jsme si půjčku, neměli jsme moc peněz,“ popisuje finanční situaci. „Na domě jsme udělali fasádu, předělali elektřinu a pak přišlo nařízení, že se bude stavět přehrada a musíme se vystěhovat.“
Jaké byly další životní osudy Agnesy Krajíčkové? Předplaťte si magazín a dočtěte si článek a také prohlédněte celou fotogalerii, ve které jsou i snímky ze strýcova působení v RAF.
