Blanka Lanštiaková, rozená Vacková, se narodila 12. března 1939 těsně před okupací a vznikem Protektorátu. Rodiče pocházeli od Pardubic – otec byl úředník, matka krejčová a později osobní garderobiérka herce Oldřicha Nového. Rodina žila v Praze naproti pankrácké věznici se smutně proslulou sekyrárnou, kde zahynlo přes tisíc lidí.
Hloubkaři – tak se říkalo spojeneckým letcům, kteří útočili na vlaky. Pamětnice je s rodiči při cestách do Pardubic několikrát letadla zahlédla, ale cílem jejich útoku se naštěstí nestali. Jinak tomu bylo u továrny Semtín sousedící se statkem jejích prarodičů, kterou v roce 1944 bombardovali hned třikrát. Náhodou tam pokaždé byla na návštěvě. „Přijeli Pražáci, to zase bude nálet,“ říkali místní.
Starší bratr Zbyněk mohl při bombardování dvakrát přijít o život. Jednou rozdělal oheň, když začaly nálety a on se schoval v bunkru. Po návratu k ohýnku našel na stejném místě jen obrovský kráter. Podruhé jim při největším leteckém útoku na Prahu vlétl úlomek bomby přímo do bytu a jen těsně minul tehdy třináctiletého Zbyňka.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.
Pražské povstání
Největší hrůzu zažila pamětnice při Pražském povstání, kdy se těžké boje odehrávaly právě na Pankráci. V den 5. května si pamatuje na osvobození pankrácké věznice, odkud uprchly tisíce vězňů. Jeden z nich se dostal do sklepa, kde se Vackovi s dalšími obyvateli domu ukrývali, a svým odvážným činem je zachránil – Němci totiž chtěli popravit všechny muže v domě, odkud se údajně střílelo.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
